Obžerství – Hors d’oeuvre

Z pera anonymního autora. -*- Emma labužnicky zakrojila nožem do krvavého hovězího. Téměř obřadně donesla sousto k ústům, slastně přivřela oči a s hlasitým žvýkáním si vychutnávala strukturu maso. Olízla nůž. Pak se se zvířecí divokostí pustila do jídla. Prostorem se rozléhalo mlaskání, chrochtání a další animální zvuky. Periferně zahlédla, že jí personál podniku i hosté u ostatních stolů věnují zhrozené pohledy. Nevěnovala tomu pozornost. Teď ne. Teď je čas ochutnat ty lanýžové gnocchi se šampaňskou omáčkou, potom se bude věnovat božsky vonícímu crème brûlée…. „Bude si madam přát platit?“ ozval se hlas číšníka. „Ne,“ odtušila Emma s blaženým úsměvem, „madam si bude přát...

Lenost

Z pera Simelie Mallorny. -*- Vařit se mi nechce, je to moc práce a tak si jídlo objednávám, jelikož je to jednodušší. Jím ho rovnou z misky, abych nemusela řešit talíře a pití si kupuji v lahvích, abych nemusela umývat hrnečky a skleničky. Postupně má lenost postupuje dál a dál a už se ani nepřevlékám, chodím ve špinavých hadrech, doma mám nepořádek, ale vůbec mě to netrápí. Úplně přestávám vycházet z mého bytu a žiju jen z mých úspor. Postupem času se i mne můj život začne hnusit, ale jsem moc líná s ním něco dělat. Je to silnější než já. Nemám sílu ho změnit.

Závist

Z pera Rose Daninatali. -*- „Koukni na něj jak je hezký a ty svaly,“ řekne s obdivem Lucie. „Jen kdyby tě slyšel Tomáš,“ odpoví Eva. Eva svou kamarádku nechápala. Doma na Lucii čekal pěkný, pracovitý a milující muž. A ona stejně využila každé příležitosti, kdy mohla ostatním ženám závidět jejich muže. Jeden byl vyšší, druhý bohatší, třetí měl více svalů. Ale ani jeden nebyl jako Tomáš. Ten měl alespoň smysl pro humor, byl přátelský a nikdy neodmítl někomu podat pomocnou ruku. Úsměv ze kterého se podlamují kolena. „Na co myslíš?“ vytrhla Lucie Evu ze snění. A Eva se zastyděla, že své kamarádce vlastně také...