Nejnovější příspěvky
* Druhé adventní zastavení *
Z hektického odpoledne ji vytrhla příchozí zpráva. Otevřela na mobilu fotku na pár chvil na všechen shon zapomněla. Stačilo tak málo – pohled na první adventní plamínek – a na tváři se jí rozlil úsměv. Vypadá úžasně. Až ti závidím, že si můžeš tvořit vlastní věnec, odepsala. A popálit si u toho prsty… Tobě ho zase kupuje manžel. Víš co by za to ženské daly? 😀 Máš recht! Beru stížnost zpátky. Hezkou adventní neděli. Ačkoliv měla po zbytek dne stále dost věcí na práci, najednou jí přišlo, že zvládá vše v absolutní pohodě. Tato pohoda ji...
číst celé* První adventní zastavení *
Bylo to jako před měsícem, a už jsou tady zase? Vánoce? Kdy? Jak se to stalo? Jaro i léto mi uniklo mezi prsty a je tu zima. Už zase čistíme auta od mrazu a nerozumíme mu, že nám jen radostně maluje obrázky na skla. Neskutečné, jak ten čas letí. A jako každý rok, i tento si říkám, letos to bude klidnější, pohodovější! A výsledek je samozřejmě opačný. Ne, nestěžuji si, kdepak. Ale člověk neví co dřív! Nakoupit dárky, péct cukroví, v mezičase umýt okna, vyčistit každý kousek domu, vydrbat koberce, všechno se musí lesknout! A do toho služby, inu...
číst celéÚplňková noc
Moji milovaní čtenáři a autoři, potřetí mi bylo ctí uspořádat pro vás výzvu a potřetí jste mne nezklamali! Podařilo se vám sepsat strašidelný příběh, ze kterého až běhá mráz po zádech. Ač byl čas neúprosný, většině z přihlášených autorů se podařilo sepsat své pokračování a v jedenácti lidech dokončit příběh o rovných 1800 slovech. Doufám, že se vám bude líbit. Už vás nebudu zdržovat od čtení. Vaše Vrba. -*- Ten les tam stál tisíce let a dlouhá staletí do něj žádný člověk nevkročil. Možná je odrazoval už sám název – Les prokletých....
číst celéCihla
O příběh sepsaný v rámci Literárního semináře, se s vámi rozhodl podělit pan Nebelbrach Mechacha. -*- „Co to máš za cihlu!?“ rozesmála se Katka. „Neutrhne ti kabelku, když ji dáš dovnitř? To je strašné.“ „Však se říká, že nejblbější jdou na zedníka,“ přisadila si Marie. „Nechte ji,“ zastal se Lucky Martin, „ona za to nemůže.“ „To ne,“ pokračovala Marie, „jaká se narodila, taková je.“ „Kašli na ně,“ obrátil se soused na Lucku, které vstoupily do očí slzy. Vděčně na něj kývla, ale pak cítila, že nezadrží pláč, tak raději rychle utekla na...
číst celéZelení oranžovým
Krátká povídka popisuje, jak vypadal pro jednu ze slečen zatím nejdůležitější den na Bradavickém hradě, a co mu předcházelo. Dílo je údajně z velké části fantazie, takže jakákoliv podobnost se skutečnými postavami je čistě náhodná. 45 dní před dnem D Chodbou se rozléhaly kroky. Ačkoliv se děvčata snažila sebevíc, jejich chůze prostě byla slyšet. Vládla temná noc a ony se plížily dlouhou tmavou chodbou osvětlenou pouze svícemi v malých lucernách. Celý hrad tiše spal, a tak se pleskání bosých nohou na ohromných dlaždicích nedalo skrýt. „Opravdu...
číst celéStratená v myšlienkach
Burácajúce kvapky mi padajú na dáždnik, silný vietor sa mi opiera do chrbta a ženie ma vpred. Väčšina ľudí dnes neopúšťa teplo svojich príbytkov, ja však áno. Prechádzam pod veľkými dubmi a vdychujem čerstvý vzduch, vlasy mi padajú do tváre, no ja si ich nepopravím, iba ďalej kráčam. Kráčam, venujem sa iba svojim myšlienkam, ktoré mi v hlave tvoria tornádo. Nevšímam si ako kladiem nohu pred nohu, ani to ako otváram veľké hnedé dvere, preberiem sa až po tom, čo mi v nose udrie tá vôňa. Vôňa kníh! Nemusím ani zdvihnúť hlavu a viem že som v...
číst celéZáře padající hvězdy
Slečna Envy Reeves ve svém prvním domácím úkolu v Literárním semináři sepsala příběh, který si zaslouží, aby si jej přečetlo více čtenářů, než jen vyučující. Snad vás příběh též okouzlí… -*- Starý medvěd, schoulený a dřímající u vykotlaného stromu na lesním paloučku, líně pootevřel jedno oko. Zdálo se mu, že jej z noční oblohy něco ozářilo. Mrkne jednou, mrkne podruhé. Na obloze vidí už jen pouhou šmouhu, která mu nestojí za to, aby svůj spánek dále odkládal. Zavře oči a v mžiku se odebere do medvědí říše snů. Ve stejnou chvíli, jen o...
číst celéDarovaná květina
Všichni máme jistě rádi květiny, nikdy bychom ale nevěřili, jak nám některá z nich může změnit život… -*- Laura konečně zastavila před bytovkou. Pustila rukojeť kufru, který táhla už půl hodiny, celou cestu z nádraží domů. Shodila ze zad batoh a začala v něm lovit klíče. Nasnášela to. Slyšela, jak klíče cinkají, ale ne a ne je nahmatat. Konečně. Odemkla vchodové dveře. Teď už jen šedesát čtyři schodů. Potlačila zoufalé zasténání a příval nadávek, nasadila si zpátky batoh, popadla kufr a vyrazila. První schod, druhý schod, třetí schod....
číst celé* Velká Vrbová Halloweenská výzva začíná *
Vítejte přátelé. Trvalo to skoro dva roky, ale dočkali jste se! Další má výzva je tu a já už se nemůžu dočkat na to, jak stvoříme společný strašidelný příběh. Pohodlně se usaďte a sledujte, jak autorům pod rukama roste nový příběh. Jen pozor na kalamáře, ať nevylijete inkoust. Byla by ho škoda a navíc mi moc nechutná a mám z něj poté na čas zbarvenou kůru. Nyní mi dovolte představit odvážné autory, kteří se pokusí sepsat Strašidelný příběh. 11. 11. 2022 bude navazovat Amanda Wright – splněno 12. 11. 2022 bude navazovat Princess Star...
číst celéO odvaze a přátelství
Další z příběhů, které doposud čítávala jen kolegyně ve svém předmětu. Slečna Theresa Meyers se však rozhodla o příběh podělit i s dalšími čtenáři. -*- Když byl ještě Hugo malý chlapec, přišel během jedné nešťastné události o oba své rodiče. Od té chvíle byl odkázán na život v dětském domově, kde se mu zpočátku příliš nedařilo. Nejdříve se nedokázal s žádným z nových dětí spřátelit. A když už se s někým spřátelil, brzy byli jeho přátelé adoptováni a on o ně přišel. Po několika letech, během kterých se Hugo konečně rozmluvil, se na něj usmálo...
číst celéKdyž padají hvězdy
Někdy máme problém vymyslet, jak vypracovat úkol. Jindy je hodina natolik inspirující, že je až líto si zvolit jeden druh vypracování. Slečna Olivia krom obrázku složila i báseň, kterou si nyní můžete přečíst. -*- Uprostřed sametové noci sedíme spolu bez pomoci vjemů co zaměstnají mysl dáváme stále ještě smyl? Sedíme spolu, koukáme nahoru, nebe je plné jasného zázvoru. Hvězdy září, chutnají skořicí, Toť jsou ta naše srdce hořící. Když hvězdy padají, svět se zachvěje, tam kde nebyla, náhle je naděje. Chytni mě za ruku a drž ji pevně, oběma...
číst celéDenní Věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního Věštce!
Ocenění
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
Komentáře