Kouzlo knižní lásky
Sladká romantická povídka. Ideální ke zkrácení dlouhého času na pozdzim/v zimě. Převede Vás do prostředí restaurace a ukáže Vám, že ne všechna romantika se nutně musí schovávat pouze v knize. -*- U Jamieho v restauraci jsem začala pracovat hned po střední. Na vysokou jsem nikdy neměla, a tak mi stejně nic jiného nezbývalo. Navíc jeho jsem měla skutečně ráda. Byl to táta Olivera, mého nejlepšího kamaráda, který zrovna teď někde studoval jednu z nejprestižnějších vysokých ve Státech. Vánoce se kvapem blížily a já měla plné ruce práce. Dělala jsem výzdobu. Od stromečku po stoly, když tu jsem narazila na roh stolů, kde jsme měli malou knihovničku. Nevím ani proč, ale něco mě donutilo se zastavit, na chvilku si sednou a probrat knihy. Popravdě jsem nejspíše jen...
Nedočtená knížka
Začátkem ledna jsem nastoupila na brigádu jako výpomoc do místní knihovny. Pracovaly tam dvě dámy středního věku, vedoucí Věrka a knihovnice Jarka, která mě zaučovala. Práce mě bavila a leden utekl jako voda. Vypomáhala jsem hlavně v odpoledních a večerních hodinách, kdy chodilo nejvíc čtenářů. Někdy začátkem února jsem zapisovala knížky jednomu staršímu pánovi. Zvědavě si mě prohlížel. „Hlavně si nenechte nacpat službu na čtrnáctý únor, byla by vás škoda. Jste moc milá.“ „Prosím?“ podivila jsem se. „Oni vám to neřekli že?“ pokýval vědoucně hlavou. „Co mi kdo měl říct?“ „Že každého, kdo má službu v knihovně čtrnáctého února, stihne ten večer nějaké neštěstí.“ Přestala jsem psát. Pán, vida můj zájem, pokračoval: „Trvá to už nejméně deset let. Začalo to, když...
Prodloužený víkend
Autobiografická povídka popisující prodloužený víkend dvou lidí, kteří se potkali a zkouší, jestli jim to spolu bude klapat a současně první ulovený bobřík pro slečnu Vardu. -*- Způsobili to moji dva kolegové z práce, kteří si našli manželky na seznamkách. Tak dlouho do mne ryli, až jsem povolila. Slíbila jsem, že se přihlásím, vlítnu tam, popadnu první slušnější kus a zase zdrhnu. Celá akce měla trvat přesně týden. Vtrhla jsem tam přesně podle plánu. První chlápek, co napsal, chtěl půjčit prachy, druhý chtěl ode mě naplácat na holou a třetí chtěl mou fotku nahoře bez. Sundala jsem si tedy gumičku z culíku a poslala fotku ala „bratránek IT“. Zaujala mě profilová fotografie jednoho zrzavého skřítka, který měl na profilu vlastní básničku na téma: „Chtěl bych...
První…
Jedno krajně letní odpoledne si Fred Peterson poposedl hlouběji do své židle, která námahou zaúpěla. Rozhovory s jeho otcem, panem Josephem Petersonem, byly vždycky nepříjemné, tohle byl ale jeden z těch Rozhovorů. Otec vždycky uměl zvolit slova po kterých nabyl Fred dojmu, že i tropické žáby v jeho pracovně mají lepší perspektivu než on. Joseph byl velmi schopný podnikatel v oblasti lodní dopravy, mecenáš lokálního umění, oblíbený společník na velkolepých firemních akcích, filantrop, jak s oblibou sám říkal, a také otec jediného obtloustlého dítěte s nevalnou inteligencí, kterému bylo k dnešnímu dni bezmála třicet let, a bydlelo stále pod jeho střechou a za jeho peníze. Peníze nebyly problém, zatím. Joseph ale trpěl utkvělou představou o tom, že svůj podnik...
Kouzelný svět
Princess dopověděla poslední příběh. Měla dobrý pocit. A to nejen proto, že společně s přáteli splnili faunovo přání a převyprávěli mu tolik příběhů, kolik se jen dalo. Ale také z toho, že překonala sama sebe a napsala tak dlouhé příběhy jako nikdy předtím. Po cestě k hradu znovu, jak už mnohokrát, děkovala kouzelnému světu, kolik příležitostí jí už k seberealizaci přichystal. Kdyby tento svět neznala, nikdy by nepsala příběhy, nemalovala obrázky, nefotografovala nevšední předměty a scenérie, nic by nevyráběla, ani by nenamáhala hlavu nad tolika rébusy a hádankami. Procházela kolem Zakázaného lesa a dívala se směrem k famfrpálovému hřišti. Nikdy by nepodnikla fascinující lesní výpravy a nezažila ten adrenalin při famfrpálových zápasech. To není jako fandit vašemu...
Mlčenlivá pěna
Byl sychravý podzimní den a v pražských uličkách bylo chladno. Lidé prožívali svůj každodenní život a nic jiného nevnímali. Chodili, jak těla bez duše. Stroje. Osm stupňů nad nulou, prohlásil kolemjdoucí a vytřeštil na mobil oči, to abych umrzl. Pravdu měl, přitáhla jsem si šálu ke krku a upil ze svého termo hrnku. Horký čaj s citronem se mi rozlil celým tělem, bylo takové chladno, že jsem cítila každou jednu kapku, která mým tělem postupně prostupovala. Dneska mě čekal důležitý den. Stála jsem před pekařstvím na Strossmayerově náměstí a přemítala o dnešních přijímačkách. Nevím, jak to dopadne, mám strach, ale to snad zvládnu. Podala jsem si přihlášku na filosofickou na Karlovku, nervy mám v kýblu, alespoň ten čaj mě trochu uklidňuje. Nasedla jsem na 17 s jela...
Dopisy beze jména
Byla jedna malá vesnička uprostřed rozlehlého lesa, kde žilo jen pár desítek lidí. Vesnička byla známá pro své krásné přírodní scenérie a klidnou atmosféru. Mezi obyvateli však také kolovala pověst o tajemné hře, která se měla odehrávat jednou za rok, právě v den letního slunovratu. Tato hra byla ojedinělá událost, která vesničku provázela po celé generace. Nikdo nevěděl, kdo hru pořádá, a žádný z účastníků nikdy neviděl jejího pořadatele. Hra byla známá svou složitostí a tajemstvím. Vždy se hrála ve středu lesa, v místě, které bylo pro vesničany zakázané během zbytku roku. Aby se dostali na místo hry, museli účastníci najít v lese skrytou cestu, která byla v den hry nějakým zázrakem značně osvětlena. Letos byl osudný den letního slunovratu, a vesničané byli plní...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
