Vítejte v čítárně
SubSalix čítárna Pod Vrbou
Posaďte se pod vrbu a začtěte se. Najdete tu povídky, básně a drabble studentů a zaměstnanců z Bradavické školy čar a kouzel – od nejnovějších soutěžních příspěvků až po poklady z archivu.
- 3 826 děl
- 445 autorů
- píšeme od roku 2007
Rozečtené
Z archivu pod vrbou
První...
Jedno krajně letní odpoledne si Fred Peterson poposedl hlouběji do své židle, která námahou zaúpěla. Rozhovory s jeho otcem, panem Josephem Petersonem, byly vždycky nepříjemné, tohle byl ale jeden z těch Rozhovorů. Otec…
Nejnovější příspěvky
Básnička pro radost
Exogenus Rufus se s námi podělil o básničku věnovanou Zmijozelu.
Haiku a bobřík
Do lovu bobříků se pustila také slečna Martena Moon. Jako prvního lapila v tajemných dálkách.
Leden
V tichu nás dvou
Povídka o vině, selhání člověka a tichu, které křičí.
Autor: Rogerina Retta Maylor
V náhlém nutkání zvracet jsem si chvatně přitiskl dlaň na ústa.Když mi jeho máma volala, tušil jsem, že to je vážné. Realita ale bolestně přesáhla má očekávání. Udeřila mě do tváře jako…
Bobřík strachu
Slečna Lyanna Sullivan je k nezastavení. Další Bobřík strachu uloven!
Ten nápad určitě dostal Tomáš. Nebo možná Filip. To není důležité, protože jsme s ním stejně hned souhlasili všichni. Strávit noc na tajňačku ve škole, kdo by mohl říct, ne? Bychom pak byli za posery. A tak jsme souhlasili.
Cesta je cíl
Příběh o cestě do Santiago de Compostela pro Bobříka toulavých bot opět ulovila slečna Lyanna Sullivan. Krásné čtení!
Dopisy...
Příběh ve formě milostných dopisů odehrávající se během 2. světové války pro Bobříka velkých citů ulovila slečna Lyanna Sullivan.
Drahá Pauline,
Sen o létání
Sen o létání v podobě básně slečny Lyanny Sullivan rozehřeje Bořík veršů. Krásné snění!
Sen noci bradavické - Mys dobré naděje
Konečně máš zpět pevnou půdu pod nohama. Rychle se pustíš a musíš se vydýchat, protože asistované přemisťování není tvůj oblíbený způsob cestování. Už si chceš úlevně oddychnout, když v tu chvíli tebou projde mlžná postava.
Sen noci bradavické - Kalahari
Putování začíná být úmorné a z veder tě denně pobolívá hlava. I přesto se nevzdáváš a pokračuješ dál. Tentokrát tě nohy nesou do samotného srdce Kalahari. Na chvíli zapomínáš na obtíže a kocháš se pohledem na divoká zvířata. Tiše jim vzdáváš hold, že dokáží přežít na takovém místě. A pak tě z rozjímání vytrhne tvůj kamarád, který ukazuje na domorodce z kmene Sanů.