Co je nového
V chladném podzimním vzduchu to člověka přímo svádí k tomu, aby se zachumlal do teplé deky, vychutnal si šálek horkého čaje nebo voňavé čokolády a k tomu přizval pár řádek literárního potěšení pro duši… Čítárna Sub Salix Vám takové počtení přináší, stačí nalistovat libovolné dílko a pustit se do čtení...
Vrba mezitím nadšeně pokukuje po okolí a hledá mladé nadějné spisovatele, kteří by přispěli k jejím shromážděným pokladům svými skvostnými dílky…
*
Nejnovější příspěvky
Ľalia medzi tŕním – časť 7.
Veleslava veľmi dobre vedela prečo chcela súkromie. Prišla k rieke ďalej od východnej brány. Čisté veci si dala na zem, vyzliekla sa a pozrela si tú bodnú ranu na ľavom boku. Vošla do rieky, umyla sa, hlavne okolo tej rany, ktorú si potom dezinfikovala, umyla si vlasy a vyšla von z rieky. Osušila sa a obliekla sa do čistého oblečenia a vlasy si opäť zaplietla do vrkoča. Oprala si to špinavé oblečenie a išla do osady. Zaniesla si veci do izby a išla tých dvoch pohľadať. Ani ich nemusela hľadať, našla ich v kuchyni a akurát dojedli. Posadila sa...
číst celéV srdci hor
Velesi, bože, rohatý ty pane stád,co nad dušemi všech lidí bdíš,dej, ať mám k tobě zase o krok blížve tvé říši, kde každý zůstává vždy mlád. * V temném hvozdě v srdci hor,kde se snoubí šero se šerem,tam často s brzkým večeremchodím všem nebezpečím vzdor. Koberec mechů vypadá,jak by k ulehnutí zval,tu z mého srdce velký žaldere se ven a mysl uvadá. Velký kámen, černý, překrásný,tisíce duší jistě kráčelo už kol,a můj převeliký, neskutečný bolpo usednutí mizí, pocit úžasný. Velesi, bože, rohatý ty pane stád,co nad dušemi všech lidí bdíš,dej, ať...
číst celéHrůza z jezera mlhy
Jedné deštivé noci se před dveřmi jeho kanceláře objevila vyděšená dívka, zoufale popisující hrůzy, které se dějí v jejím domově. Jeho povinností jakožto detektiva bylo i tento zdánlivě smyšlený případ vyřešit a dívce pomoci. A tak se vypravil na ostrov, ze kterého ona musela uprchnout... * Už to byl týden od setkání s onou dívkou – připadala mu jako šílená, když mu oné deštivé noci zmateně líčila, co se stalo. Nedokázala formulovat celistvou větu a nekontrolovatelně se třásla. Snad by ji doprovodil do domu pro...
číst celéVolnost
Apetit na láskuotrava krves životem na vláskunestonám prve studium neškodívenku je hnusněrakev se vždy hodíje mi tak teskně květině listí opadášpína a lidi v klecizemě tak mladáa prolezlá přeci na tajemství nehrajuřekni co máš na jazykuatmosféru nasajudřevo a rum a harmoniku milá sedmi loupežníkůbláznivá ta Markétkatichý řev všech středníkůnádherná víla koketka láska čas smrt podivnoststůl a židle a květinya slzy dýky naivnosta pozdravy z Osvětimi žeru vás a nenávidímjen další lán bezmocimožná trochu závidímtěm kterým je pomoci a...
číst celéCesta síly: Kapitola 1. Mrtvý bůh
Hlavním hrdinou této povídky je mág, který touží po vědomostech a moci a ve snaze dosáhnout svých cílů podniká mimo jiné i výpravy do astrální sféry… * Vstoupil jsem do temného pokoje. Všude plíseň, zatuchlina a staré folianty obalené staletou vrstvou prachu. Rozhlédl jsem se po místnosti a zrak mi padl na sochu muže, která seděla za stolem, ruce položené na desce, ve tváři vyrovnaný výraz. Přistoupil jsem k němu a pozvedl lucernu. Sledoval jsem jemné rysy jeho staré tváře, které někdejší rytec vyrobil tak dokonale, že se zdál být jako...
číst celéPolobohyně lásky
Jsem jen nymfa, lásky blud… * Jak Slunce rozzáříš mé dny!Jak Měsíc provázíš mé sny!Anděli, ty krásný, můj,prosím, navždy tady při mně stůj. Však co se děje? Zatmívá se!Proč nebe ty mraky nese?Značí bouři, bouři zlou?Pročpak sem ty mraky jdou? První kapka padá na rty.Pojď blíž, zkus to, okus je ty.Polib mě, jen zkus to, zkus!Postup ke mně ještě kus! Ale klid, jen odstup si nech.K přistání hledej si břeh.Jsem jen nymfa, lásky blud.Jen žena tišící tvůj běžný pud. Hledej si tu ženou stálou.Tu, s níž projdeš katedrálou.Hledej štěstí...
číst celéČaj pro mistra
Po nějaké době se otevírá rubrika Z křídel můr a přináší povídku z Literárního semináře, který vede Anseiola Jasmis Rawenclav. Tentokrát z pera Xaviera Simonnse o několika šálcích čaje… * Vystupoval pomalu. Schod za schodem. V půlce ho přepadl kašel. Otřel si ústa a vstoupil do pokoje. Ztěžka dosedl do křesla, opřel se a zavřel oči. Nehodlal spát. Potřeboval jen na chvilku vyčistit mysl. Probralo ho tlumené klapnutí dveří. „Dobrý večer, mistře,“ pozdravila Marie a na stolek vyskládala tři hrnky. „My někoho čekáme?“ Hospodyně se...
číst celéBalada na platonickou lásku
Když přijde láskanečekaná kráskacelý svět se zatočí … Když přijde láskanečekaná kráskacelý svět se zatočíslunce svítí do očí Podíváš se na nebecity schováš do sebečekáš, jestli stejně cítíčlověk, kdo jak hvězda svítí V nekonečnu vesmíruušitý ti na míruúsměv andělaa v očích jiskrahvězda zaplálaa už se ti stýská Potom sen tvůj mlčí dálřekls vtip a on se smálsrdce ví už, co se stalosrdce snu ti nepropadlo Dál však věří snílek snůmještě není konec dnůmnaděje však s časem zmírásrdce tvé se uzavírá Říká – bolím – stále zasnemůže mě...
číst celéPrázdnota
Kam vede zoufalství ze ztráty milovaného člověka? * Nezůstalo po ní nic. Jen její vůně a dopis na rozloučenou. Spíše než na rozloučenou to byl dopis plný výčitek a pohrdlivého výsměchu. Držel jsem ho v rukou a myšlenky se mi rozbíhaly. Udělal jsem něco špatně? Nebo jsem snad řekl něco, co jsem neměl? Nevěděl jsem. V hrudi mi narůstal tupý, pálivý pocit, jaký jsem ještě nikdy nezažil. Jako vzduchová koule, která neustále roste a naplňuje každou částečku mého těla prázdnotou. Nevím, jak dlouho jsem tam seděl a zíral na dopis. Neplakal jsem,...
číst celéTy
Až jednou budeš na dněKdy vítr venku skučí… * Až jednou budeš na dněKdy vítr venku skučíA nevíš, kam se obrátitZkus vzpomenout si na měS úsměvem na tváři mlčímChtěl bych to zvrátit Tvůj úsměv je pro mě cennějšíNež všechny krásy světaPro mě jsi nejmilejšíA stačí jedna tvoje větaAť řečená či psanáRáno nebo o půlnoci V tobě své rty si smočitKéž stačilo by jen zavřít oči Redakční úpravy provedla Helenia...
číst celéPříběh z kostek: Noční dobrodružství malé Molly
Double-drabble sepsané do druhého kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. * Žena se podívala se přesýpací hodiny – uběhla další hodina. A pořád to malou Molly bavilo, stále hltala příběh o plachetnici, která se ztratila v bouři. Příběh, který jí každý večer musela Helen několikrát přečíst, než zcela usnula. „Stačí, beruško, teď už spinkat,“ zaklapla knihu, kterou stejně znala nazpaměť. „Ne, mami,“ prosila. „Už jsem řekla,“ přikryla ji peřinou, „ať se ti něco hezkého zdá.“ Políbila ji na čelo a odešla z pokoje. Molly to netrvalo...
číst celéUNC 2018
Stromopsaní
Komentáře