Co je nového
Alice se se zamručením zavrtěla. Chtěla ještě chvíli spát, ale protivný zvuk mobilního telefonu znamenal, že opět nedospí až do budíku. Ach jo… Zamračeně se vyhrabala zpod peřiny a nahmatala bzučící přístroj na nočním stolku. Při pohledu na displej se její nálada nikterak nezlepšila. Je tu nový den…
***
Více o Alici si přečtěte na této stránce. A pak už se pusťte do psaní v sále soutěží…
***
Právě vydáno
Alice: Kult zla – 2. část
Upozornění: Obsahuje podrobný popis místa činu. Nevhodné pro čtenáře mladší 15 let. A městem kráčela Smrt Ve starém krbu praskal oheň a vrhal na protější stěnu pitoreskní stíny. Pět postav v hábitech, kukly na hlavě. Proti nim – šestá. Místností se rozezněl nakřáplý hlas.„Bratři. Nastal čas. Musíme dopomoci velkému dílu, za které bojujeme. Dnes. Teď. Každý z nás.“ Odmlčel se a chvíli se ozývalo pouze praskání ohně. „Ta, jež by mohla narušit naše plány, dnes zemře. A s ní šest pochodní a jeden nesvatý znak. Znáte místo. Znáte...
číst celéAlice: Minulost v borůvčí
Alice běžela lesem a následovala druhé drobné děvčátko. Sára měla rozpuštěné vlásky a v nich věneček z květin. Vypadala jako andílek. Alice připomínala spíše malého partyzána – už zase si stihla roztrhnout kalhoty, tričko i obličej měla umazané od borůvek, tedy válečných barev. Pobíhaly borůvčím, honily motýly, výskaly, jásaly. Najednou jako by Alice spatřila něco mezi borůvčím. Něco, co tam nepatřilo. Co tam nikdy nemělo být. Tvář? „Holčičky! Alice! Sáro! Poběžte, svačina!“ ozvalo se volání maminky, která čekala na palouku...
číst celéAlice: Nejpodivnější případ – 2. část
Celý týden Alice procházela město křížem krážem a snažila se zjistit něco o tom, kam mohla Terezka zmizet. Dokonce i policie jí vyšla vstříc a oficiálně ji zapojila do pátrání. Což jí pomáhalo u lidí, kteří by se na ni jinak dívali nedůvěřivě a nic by jí neřekli. Ne, že by se jim divila. Když se ráno podívala do zrcadla, díval se na ni obličej ztrhané ženy s vaky pod očima a vystouplými vráskami. „Ali, ty máš fakt šlehu,“ zašeptala a ošplouchla si obličej ledovou vodou. „Máš už toho dost, holka. Potřebuješ vypnout,“ mluvila...
číst celéAlice: Pod svícnem
„Opakuju vám to znovu,“ pronesla klidným hlasem a mávala policistovi před obličejem průkazkou do knihovny, která žel bohu již před měsícem propadla. Byla to jediná identifikace, kterou v téhle bundě vyštrachala. Fotka na ní byla notně zašlá a hlavně byla tak, no, nepočítaně, barvení vlasů stará. „Já opravdu jsem Alice Schillerová! Před hodinou mi volali, že mám přijet na místo činu a prošetřit to tu.“ Postavila se alespoň na špičky, aby nahlédla muži v uniformě přes rameno. Stál totiž v jediném místě, kde se do vysoké...
číst celéAlice: Hořká vůně mandlí
Proud vody jí stékal po holých zádech a ona si v hlavě přehrávala všechny důkazy, které se jí doposud podařilo odhalit. Chtěla sice alespoň na okamžik na svou práci zapomenout, ale nešlo to. Důkazů, které měla, nebylo bohužel mnoho, a tak si některé věci bylo třeba vydedukovat. Například zápisník s podivnými zápisky. Jakýmisi kódy, kterým ani nejzkušenější šifrovači od police nepřišli na kloub. Nebo ty zvláštní výstřižky v šuplíku oběti. Zdánlivě spolu nesouvisející výstřižky, ale něco přeci jen měly společné. Něco, čeho si na první pohled...
číst celéAlice: Když musíš, tak musíš
Únorové počasí se zbláznilo, pomyslela si Alice kysele, když vycházela z kadeřnictví. Po pár týdnech života s polodlouhými blond vlasy potřebovala změnu, a tak si nechala zastřihnout konečky a udělat červené ombré, to si vždycky přála zkusit. Bezprostředně jí to takhle ve středu zlepšilo náladu, v práci toho poslední dobou měla až nad hlavu a do toho musela řešit přípravy na oslavu matčiných šedesátin. Jen kdyby nebylo takhle hnusně! zanaříkala, vytáhla z kabelky deštník a doufala, že jí ho vítr ihned...
číst celéAlice: Kult zla – 1. část
A poprvé prolita byla krev Sklepením zablesklo světlo pochodně, když dopadla na podlahu, záhy zhasla a ozval se úder, pak druhý, následovaný výkřikem, jenž se vytratil do tmy. Kroky páru těžkých bot. „Svíce smrti,“ ozval se nakřáplý hluboký hlas. „Ano, mistře.“ Byla rozžhnuta svíce a místnost zalilo tlumené světlo, odhalujíc dvě postavy v pláštích a hábitech, třetí ležící na zemi v tratolišti krve. Najednou se sklepením rozezněl první hlas znovu. „Phl´angh azut morgai dezhk. Acertus kaal im...
číst celéAlice: Záhada zmizelého prstenu
Alici probudil zvonící telefon. Rozespale se po něm natáhla, matně postřehla čas 05:20 a neochotně přijala příchozí hovor. „Ehm… prosím?“ Odpověděl jí hluboký mužský hlas. „Alice? Tady Alex, omlouvám se, že volám tak brzy.“ Alice zamžourala očima a chraplavě se optala: „Alex?“ Z telefonu se ozvalo uchechtnutí. „Rockfort. Volám z okrsku.“ „Jo… jasné, promiň. Potřebuješ ještě nějaké info ke včerejšku, nebo co?“ „Ne, naopak, hodila by se mi...
číst celéAlice: Travička
„Říkám ti, že o nic nejde. Uklidni se.“ Angel Dawson mávl nad slovy své manželky rukou. „Kdybych s ní chtěl něco mít, už by se dávno stalo. Miluji tě. Čekáme spolu dítě. A musel bych být blázen, kdybych tohle všechno chtěl měnit za něco jiného.“ Přešel k Vanesse a věnoval jí vroucný polibek, kterým ve vteřině zahnal všechny její myšlenky ohledně Sophie, vlastní sestry, která velice okatě svému švagrovi nadbíhala. Vanessa nevěřila, že by jí dokázal tak přesvědčivě lhát a dívat se jí přitom do očí. Na to ho...
číst celéAlice: Nejpodivnější případ – 1. část
Že ten den nebude normální, tušila Alice již od probuzení. Nejen, že se jí nechtělo vstávat z postele. Při pohledu na povlak polštáře navíc zjistila, že její nová barva byla vadná a místo aby zůstala ve vlasech, zbarvila povlečení i polštář do černa. „Nemáš si je kupovat ve večerkách, Alice. Pořád ti to říkám, ale ty ne. Musíš šetřit každou korunu,“ povídala si sama pro sebe, zatímco házela polštář – stále ještě nesvlečený z povlaku – do pračky, aby se ho pokusila vyprat. Byla ráda, že je víkend. A hlavně, že má za sebou...
číst celéAlice: Smrtící rituál
Alice si právě nalévala třetí hrnek kafe, když jí zazvonil telefon. Pomalým pohybem odložila krabici s mlékem, povzdechla si, a líným krokem vyrazila přes kancelář ulovit mobil. Nespěchala. Její klienti – pokud se vůbec nějací ozvali – byly poslední dobou akorát ženy, které po ní chtěly, aby jim špehovala záletné manžely, a občas nějaký ten blázen, který si chtěl povídat o mimozemšťanech nebo vládních pokusech na Měsíci. Po telefonu se proto nijak nevrhala, protože od toho moc nečekala. Displej mobilu jí hlásil, že volá...
číst celéSpisovatelské klání II
UNC 2018
Stromopsaní
Komentáře