Nejnovější příspěvky
* Ctnostně neřestný hostinec *
Šel dál, kam ho nohy nesly. Nesledoval kam jde, protože neměl žádný cíl. Žil jen pro daný moment a užíval si neznámého světa, který se před ním otvíral. Rozhlížel se kolem sebe, když tu se zarazil. Měl pocit, jako by to místo už navštívil. Ano, ta vrba u jezera vypadala přesně jako ta, u které před tolika měsíci strávil noc. Tu prazvláštní noc na konci předchozího roku, ve které se mu zdálo o vílách, které mu vyprávěly příběhy. Ale nemohlo to být to samé místo. Ten hrad stojící na nedalekém kopci by si totiž pamatoval! Poutník netušil, že za...
číst celéPýcha
Přivítejte prvního odvážného účastníka – slečnu Beteramis Athenodoros. -*- Kdysi žila u Prasinek krutá mantichora. Lidé se jí báli a hledali statečného rytíře, který by se jí postavil. Dlouho dobrovolníka nenacházeli, až jednou přišel mladý čaroděj, který, jak prohlašoval, měl statečnosti na rozdávání. Lidé byli rozpačití, na mantichoru kouzla nepomáhala, chtělo to použít svaly, meč a zbroj. Mladík se ale nedal a své schopnosti hodlal prokázat hned následující den. Do lesa vyrazil časně, jen s hůlkou v ruce. Uvidíte, jsem nejlepší...
číst celéHaiku v roce
Slečna Rogerina s lehkostí ulovila bobříka tajemných dálek a vy si můžete přečíst její krásná haiku. -*- leden Zima v půlce je – mrzne až praští. Sněží. Nos se červená. únor Děti venku jsou – naposled se koulují. Mávají zimě. březen Přichází jaro. Zem stále studená je, les se však budí. duben Otepluje se. Je radost v očích dětí. Zvěř má mláďata. květen Vše je v rozpuku. Země hraje barvami. Všude zní jen smích. červen Sladké ovoce. Šťáva stéká po bradách. Sladce voní sad. červenec Horoucí jsou dny. U vody všem skvěle je. Nanuky...
číst celéZapadá měsíc
Krátká báseň z pera slečny Phillips je tu pro vás. -*- Za černé lesy zapadá měsíc ach, kdepak že jsi, proč nemám tě víc. Zapadá Měsíc, už bude ráno, už nehledám nic, je vystaráno. Za modré hory tam někam v dáli, za ranní zory mlha se valí. Tam někam v dáli pro Tebe zajdu, oba jsme lhali, nechtěli pravdu. Za černé lesy zapadá Měsíc ach, kdepak že jsi, víc nechci...
číst celéVoják
Pro svého dalšího bobříka se slečna Rogerina rozhodla pokračovat v příběhu Vzpomínáš… -*- Unaveně jsem se podíval na monitor počítače. Šest hodin. Povzdechl jsem si. Ještě hodinu tu musím vydržet. Pak konečně zavřu, uklidím a půjdu domů. Zatočil jsem se na kolečkové židli, vzal si do ruky rozečtenou knihu a dal se do čtení. Jmenuji se Martin O’Donoughe a v knihovně pracuji už dobrých deset let – co skončila válka. Odešel jsem z armády, nedokázal jsem už dál zabíjet – stalo se tam něco, co jsem nedokázal vzít, nedokázal...
číst celéProtože bagr
I v soutěžích kolegů se objeví krásná dílka, která si zaslouží vydat v naší čítárně. Drabble slečny Daffodily je toho příkladem. -*- Žila byla jedna dívka, která se jmenovala Kopretinka. Žila uprostřed lesů, daleko od hluku mudlů, které zrovna moc nemusela. Seděla na verandě své malé chaloupky a poklidně popíjela kakao, když v tom vyrazil pták sedící na blízkém stromě dost ohavný zvuk. Ne, počkat, to nebyl pták, ale. Merline, vždyť to je nějaký mudla! Jak se proboha dostal až sem, k její zapomenuté chaloupce? Proč by někdo chodil do takových...
číst celéTak ať nemáš průšvih
Další báseň z pera slečny Tery Poe je tu pro vás. A vy můžete hádat, o kom psala tentokrát. -*- Chodí tiše, sleduje tě, dost možná zná i tvé jméno, kožich hrubý na svém hřbetě všechno je jí dovoleno. Všechno vidí, slyší, co se šustne vůkol. Zlo jí z očí čiší, je to její úkol. Nepije a nejí, odskočit si nemusí, hrad je jenom její, zhatí všechny pokusy. Ať jdeš v noci nebo ve dne nebuď tolik udiven, vždycky před tebe si sedne obraz její oživen. Ví kam jdeš a zná tvé kroky. Přihlas se už, no tak! pracuje tu dlouhé roky,...
číst celéVzpomínáš
S bobříkem velkých citů gratulujeme slečně Rogerině k úspěšnému ulovení dalšího bobříka. -*- Odtrhli nás od sebe, jakoby jedno tělo rozdělili vedví. Postavili nás každého na opačnou stranu, oblékli nám barvy, které jdou proti sobě. K čemu je láska, ptám se? K čemu je láska, když svět ji chce zničit? Protože chce. Ne. Není to svět. Jsou to lidé. Svět, život nás dal dohromady, lidé nás rozdělují. Ale já budu bojovat. Ne tady na frontě, proti tvým, jako ty proti mým. Já budu bojovat za nás. A alespoň pohled na slunce, když bude ráno vycházet a k...
číst celéNávštěvní místnost
Mezi novými studenty se objevila další autorka – slečna Tery Poe, která v básni sepsala o svém nástupu do hradu, respektive čekání na možnost k nám vstoupit. -*- Sedím, občas protáhnu si nohy. Hodiny tak pomalu plynou. Přemýšlím, k čemu mám tak vlohy, zvolit si tu, a nebo jinou? Sedím, občas projdu se kolem. Čas snad zamrzl dočista. V mysli nabírám tisíců forem, začínám být nejistá. V tom oznámení spatřím, o otevření paláce, a hned jak paní múzu zvětřím, pustím se do práce. Vytvořím esej jedna radost v příjemném srpnovém...
číst celé
Lov literárních bobříků
Denní Věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního Věštce!
Ocenění
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
Komentáře