Štědrý den

Vrba se pomalu probouzela z nočního spánku. Ráda by odpočívala dál, ale kdosi ji vyrušil. Několik lidí si pod jejími proutky povídalo a v kotlíku vařilo ovocný punč. Omamná vůně způsobila, že se Vrba úplně probrala.

„Nezapomeň tam dát skořici, ta k Vánocům patří,“ pronesl hlas a Vrba v něm poznala Morrigan Trisstesse.
„Ta už tam je. Neremcej mi do vaření a věnuj se psaní,“ odsekla Eillen McFir Elat se smíchem na rtu.
„Já raději nic říkat nebudu a rovnou si to tam dám sama,“ podotkla klidným hlasem Janel Weill a Vrba si všimla, jak do kotlíku přidává hrneček zmrzlých malin.
„Nesmíme zapomenout na něco modrého. Ať to má tu správnou barvu a chuť,“ zasmála se Lilien Emity Meissed a ze svého pláště vyndala hrst borůvek.
„Tak, hrnky jsou nachystané, je čas si připít!“ pronesla Helenia Kukková a začala nalévat punč do šálků.

Vrba nemohla uvěřit tomu, že se všechny sešly pod jejími větvemi. Mlčky si užívala ten nádherný dárek, který dostala. A když pak usedly ke svým pergamenům a daly se do psaní, pomyslela si, že snad nikdy nebyla tak šťastná.

Čtvrtá adventní neděle

Čtvrtá adventní neděle

Historie se opakuje a Vrba by mohla vyprávět. Vždyť aktuální slečna, která se o ni stará s laskavou péčí, je toho strůjcem. To ona může za návrat jedné ze zakladatelek. Návrat, který Vrbě dala před rokem jako vánoční dárek.

Vrba se jí za milou péči snažila sama odvděčit. Však svojí výzvou zaujala spisovatele, kteří se nebáli něčeho nového. Ač Vrba doufala, že tím slečně ulehčí, nedokázala si nevšimnout, jak moc toho má její ochránkyně nyní na bedrech. A přestože se letos zdálo, že na Vrbě nepřibudou očarované sněhové vločky, věděla Vrba své. Viděla opět v očích slečny zápal, který u ní milovala. Tušila, že se něco chystá. Nevěděla, o co půjde, ale těšila se. Třeba to má být překvapení i pro ni samotnou…

S vědomím, že se blíží Štědrý den, a tušením, že bude čímsi výjimečný, požádala Vrba studenty sedící na jejích kořenech o zapálení všech čtyř svící adventního věnce.

Třetí adventní neděle

Třetí adventní neděle

Ohlížení se za minulostí může být smutné. Ale v určitou chvíli si uvědomíte, že už smutnit nechcete, a tak se soustředíte jen na krásné vzpomínky.

Příchod další slečny, která si vzala vládu nad čítárnou pod svá ochranná křídla, byl tentokrát plynulý. Ani Vrba sama by nedokázala vybrat lepšího nástupce a s radostí svěřila své vrbové proutky do rukou slečny, která – tak jako všechny předchozí – v začátcích hýřila nápady a nadšením. Společně si užily spoustu krásných chvil a přivítaly na břehu jezera davy čtenářů a spisovatelů.

A tak ve chvíli, kdy slečně začaly docházet síly, Vrba nesmutnila. Věděla totiž, že to znamená jediné: novou tvář, novou krev, nové příběhy. Poprvé se tak neloučila s odcházející slečnou smutnými zvadlými proutky. Stála vzpřímená a svými lístky obsypanými větvičkami jí mávala na cestu a přála jí jen mnoho štěstí.

Radostné vzpomínky zažehly plamenné kouzlo a pod Vrbou se na adventním věnci rozzářily tři svíce.

Druhá adventní neděle

Druhá adventní neděle

Vrba nadále setrvávala v nostalgické náladě. Vždyť adventní čas se ke vzpomínání hodí – byť nemusí být vždy veselé.

Vzpomínky na odchod jejích zakladatelek bolely stejně jako tehdy. Ale i v tom smutku dokázala Vrba najít něco krásného. Myšlenka na seznámení tehdy ještě se studentkou, která byla nejprve horlivou výpomocí, aby posléze převzala otěže vlády nad čítárnou, vyvolávala ve Vrbě hřejivé pocity.

Nová mladá krev přinesla druhou várku nadšení, při kterém se do čítárny přidalo mnoho nových svitků s poezií a prózou. Ale každý z nás máme jen omezené množství energie a i tato slečna začínala postupně mít méně času. A Vrba tak byla ráda za každou volnou minutku, kterou si pro ni slečna dokázala ukrást.

Smutek, který prostoupil Vrbu, neměl dlouhého trvání. Zahnal jej plamen dvou hořících svící adventního věnce.

První adventní neděle

První adventní neděle

Celý svět vstoupil do adventního času. Času, který by měl být plný klidu a pohody. Namísto toho lidé spěchali a nikdo si nedokázal najít chvilku času pro sebe. Jen Vrba tu stála s pohledem upřeným k hradním zdem a vzpomínala na ženy, které utvářely její životní cestu.

První dvě byly tehdy velmi mladé. Čerstvě oblékly profesorský hábit a byly stále plné elánu a nadšení. Ony dvě založily čítárnu a společně v ní strávily první čtecí Vánoce.

Vrba vzpomínala na to, jak se tu pohodlně usadily a daly se do čtení, které prokládaly psaním svých vlastních děl. U toho upíjely horkou čokoládu a smály se tak nakažlivě, že se k nim připojilo mnoho studentů a profesorů. S radostí vzpomínala na ty chvíle a hledala v nich útěchu, když si připadala osamocená.

A pak se pod jejími větvemi zjevil adventní věnec a vzplála na něm první svíce.

* Sněhové vločky na vrbě *

* Sněhové vločky na vrbě *

Otevření posledního okénka adventního kalendáře je něco vpravdě magického. Pojďte blíž a nakoukněte, co se v něm skrývá… 

Dvacáté třetí okénko: Tajuplné přání

Dvacáté třetí okénko: Tajuplné přání

Když večer všechno usne a hrad ztichne do klidného pochrupování, je slyšet jen cinkot dopadajícího sněhu na vánoční krajinu. Ale přece… Někdo je vzhůru… Kdo a kam se chystá? O tom vypráví drabble v již předposledním okénku našeho adventního kalendáře, opět z pera Eillen McFir Elat

Dvacáté druhé okénko: Vánoční momentka

Dvacáté druhé okénko: Vánoční momentka

Sobotní okénko adventního kalendáře ukrývá střípek ze života Eillen McFir Elat. O Vánocích se často světu ukazuje o kousek víc z nás samých – ne jinak je tomu i v tomto drabble…

Dvacáté první okénko: Viděli jste ho?

Dvacáté první okénko: Viděli jste ho?

A koho, ptáte se? Odpověď se skrývá v dnešním adventním okénku spolu s dalším vánočním zamyšlením, které nám tentokrát přináší Any Dawson

Dvacáté okénko: Vločka

Dvacáté okénko: Vločka

Sněhu jsou všude kupy, sype se a cinká v závějích… Dnes ale dopadla na vrbu neobvyklá a výjimečná sněhová vločka od Barbary Arianne Lecter, podívejte…

Devatenácté okénko: Advent

Devatenácté okénko: Advent

Středeční okénko se otevírá a přináší nám hravou básničku z pera Marylin Cuthbert. Jaký je advent očima dětí? Vzpomeňte si…

Osmnácté okénko: Setkání

Osmnácté okénko: Setkání

Dnešní den si žádá něco speciálního. Příběh v osmnáctém adventním okénku nás zahrne vskutku mrazivým sněhem i hřejivou vánoční atmosférou jak má být. Napsala ho pro Vás Belatris Nithelas Malrinová

Sedmnácté okénko: Katrinino přání

Sedmnácté okénko: Katrinino přání

Když je ten advent, musí do literárního šuplíčku sáhnout i šéfredaktorka, nedá se nic dělat. Dnešní vrbové okénko Vám tak od Helenie Kukkové přináší zimní drabble o splněném přání…

Šestnácté okénko: Sněhové vločky

Šestnácté okénko: Sněhové vločky

Dnešním okénkem adventního kalendáře se opět dostaneme do jiného světa, do země Aldormy. Autorkou tohoto příběhu není nikdo jiný, než zakladatelka čítárny Sub Salix, Eillen McFir Elat. Užijte si dnešní čtení!

Patnácté okénko: Vánoce na hradě

Patnácté okénko: Vánoce na hradě

Venku duje vítr a sníh se z nebe sype o sto šest. Čítárna Pod vrbou otvírá další adventní okénko, v němž se tentokrát skrývají verše z pera NaSaŠí Jackson. Jak vypadá vánoční čas u nás v hradních zdech? Nakoukněte…