Úsvit naděje

Kouknu na Irlena a zdá se, že přemýšlí o něčem zcela jiném než já, protože mě obejme v pase a začne mě líbat na krku...

„To je můj bratr Irlen,“ ukáže na něj Irelan, „mladší..“

„To bude dobrý,“ políbí mě na čelo. To mě docela zarazí.

„Můžu vstát?“ podívám se na něj.

„Máš dost síly?“ usměje se.

Druhý život dán ti byl,
nepromarni ho,
jinak by ti jed v krvi opět zbyl...

Bolí mě hlava, je jako střep a kolem slyším hovor. Hlasy nepoznávám a to mě děsí, ale jeden je mi povědomý. Pomalu otevřu oči a koukám po místnosti. Ležím v posteli, u okna stojí tři křesla a jsou obsazena. V jednom sedí ten krásný kluk a baví se s ostatními. Chci si pokoj prohlédnout pořádně a tak se posadím. Jak tento pohyb provedu, tak k sobě přivedu jejich pozornost. Zbystřím smysly a čekám, co se bude dít.

Probudila jsem se. Stále mi bylo neuvěřitelně špatně, ale co se dalo dělat, věděla jsem, že už mi lépe nebude.