Těžký den – část pátá

Poslední část povídky je právě tady! „Tak co? Jak jsi dopadl měli jsme o tebe s Osikou strach.“ „No, já byl pryč.“ hlesne zmatený David. „To jsme taky viděli. Dotkl ses té koule a zmizel si. Co dál?“ „Já byl s ní. Ptala se mě na něco divného… Už nevím na co, ale říkala, že Felčar je v pořádku a úkol splnil.“ „Splnil? Vždyť zmizel.“ Svraštěla obočí Estel v údivu. Zamrkala na Osiku čekajíc vysvětlení. Ta pokývala hlavou. „Někdy správné řešení není zřejmé, ale projeví se při něm povaha.“ David otřepal nějak tomu nerozuměl. Zahleděl se totiž na elfku a začátek vílina projevu přeslechl. Estel ucítila ten pohled. Stáli tam tři metry od sebe upřeně si hleděli do očí. Nedívej se na mě tak! Jestli si myslíš, že já budu první, kdo uhne… připomínáš mi ztracené štěně. Jak...

Těžká hodina – část čtvrtá

Čtvrtá část povídky je tady. Elfka šokovaná náhlou ztrátou člena výpravy zírala do tmavého otvoru. Nemohla uvěřit, že by hobit zmizel. Zrovna on? Takový milý, moudrý zástupce veselého národa. Už od začátku si říkala, že právě on má právo na život. Kdo jiný? Jeho rod by snad mohl změnit zemi sice se zrovna nevyznačoval rozhodností spíše dbal na tradice a do ničeho se nemíchal, ale přesto bude svět o tolik chudší bez nich. Bez něho. Co, když se tohle stane za další léta elfům? Čeká je stejný osud? Vcucne je díra a bude konec? Ze snění ji vytrhla Osika. Položila ji lehce ruku na rameno. Stála tam vzpřímeně a majestátně dotýkaje se spravedlivě elfky i člověka. Oba náhle ucítili nitky jemných kořínků vystupujících z víliny dlaně. To nové, silné spojení způsobilo, že...

Těžká minuta – Část třetí

Třetí část příběhu je tady. Tato skutečnost je velmi podivná. Nikdo netušil co to znamená. Žebřík tu byl. Elfka nezmizela. Tak ten úkol asi splnila? Vypadalo to, že ano. Jenže, kdo ví? Rozhodně se v duchu shodli, že rozvrzaný žebřík by nikdo v takovém prestižním zápolení nečekal. Snad nějaké vzdušné schodiště, nebo snad provazový žebřík z jemných vlákének, ale tohle? Nicméně jiná cesta nebyla a času také moc nezbývalo, i když kdo ví jestli v této hoře hraje čas nějakou roli. Kdo ví kolik je asi hodin… Vrtalo hlavou člověku. Inu tvor zvyklý na pravidelný režim tzv. do práce z práce. Celý den něco kutí. Skoro ani na jídlo si nenajde předepsanou půl hodinu. To hobit řečený Felčar čas neřeší. Pro něj jediným ukazatelem je žhavý slunečný kotouč. Světlo znamená...

Těžká vteřina – Část druhá

Druhá část právě začíná Hned jak překročili zástupci národů práh jeskyně, s duněním se za nimi zavřela. Útulná malá místnost vyhlodaná do kamene zubem času, či snad mořskou vodou na počátku tvoření světa? Vhodně doplněná o dveře? Jaj, někde je chyba. Žádné dveře tu nejsou. Spíše to vypadá jako by se skála na okamžik rozestoupila a pustila do svého nitra další návštěvníky. Prostor uzavřený, ale díky páru loučí to nebylo tak zlé. Hobit poskočil radostí, když našel v růžku útulnou, malou postýlku. Nedaleko stálo i křeslo hobití velikosti s bílou vlněnou dekou. Ještě tu schází moje dýmka s tabákem… pomyslel si. Však než stačil dodat: Ach jo.. Už před ním na malém stolečku ležel oblíbený tabák s dýmkou i dřívko na zapálení. Pohodlně se usadil do křesílka. Zmrzlé nožky...

Těžká chvíle – Část prvá

Sedmé soutěžní dílo se právě představuje. Kdesi daleko a přehluboko v lesní tišině poblíž veliké hory z tmavého kamene udávali se jednoho dne věci velmi zvláštní… Slunce bylo na ústupu však neztratilo svůj zlatý jas. Náhlý, teplý vítr pohladil trávu a ticho přerušili nevídané zvuky. Klap! Lesní zvěř vylekaně utíkala do svých skrýší. Plesk! Jeleni spěšně ukončili svou odpolední siestu. Bum! Zajíci svou povahou lekaví, vyskočili z trávy ve žhavém úprku. Třask! Dokonce i starý a veverák, který viděl už mnohé divy raději zalezl do bezpečí dutiny stromu. „Ee?“ vyhrkl jeden ze čtyři náhle zjevivších návštěvníků. Vskutku zvláštní človíček. Inu jako ostatně každý hobit. Světlé, jemně zvlněné vlasy v krátkém sestřihu odráželi slunce natolik, že pod nimi zanikali krásné...