Sub Salix

Natáhněte ruku a nechte do dlaně vklouznout vámi psaná přáníčka.
Krásné Vánoce celému hradu přeje redakce Sub Salix.

Vítejte na oslavě plnoletosti naší Vrby. Pojďme si společně přednést narozeninová přání. S Vrbou všem děkujeme za přenádherné verše. Vrbo, všechno nejkrásnější!

Drazí čtenáři a autoři,

s novým vedením přichází několik změn, kterých jste si jistě sami všimli. Nejvýraznější změnou je podzimní háv, do kterého se naše čítárna oděla. Vrbu tak krom příběhů zdobí i nádherné podzimně zbarvené listí. Nebojte se na něj posadit - je očarované tak, že zůstává suché a krásně teplé. A co dalšího se v čítárně událo a jakou novinku pro vás máme přichystanou? To se dozvíte v dnešním úplňkovém čtení.

Čítárna pulzuje životem, a to díky naší bobří rodince, která se jen tak nezastaví! Je to věčný koloběh: v zimě jim pacičky nedají spát, jen co napadne sníh, už hrabou a hledají něco na okusování. V létě si zase dávají do nosu šťavnatým ovocem a bobří mláďata se vesele cákají u vody. Na jaře za sebou zanechávají chomáčky chlupů, které poslouží ptáčkům jako útulné hnízdo. Tato neustálá aktivita je jasným znamením: Lov bobříků je stále aktuální a čeká na vás!

Bylo to měsíc po tom, co děda dodýchal. V devadesátce už na to měl nárok. Vydal se za babičkou, a nás nechal pokračovat ve svých životech.

Vlastně se toho moc nezměnilo. Až na to, že jsem se změnila já. Protože jsem byla u toho, když odešel. Protože smrt najednou nabyla jiný rozměr. Protože život najednou nabyl jiný rozměr. To, jak bych ho chtěla prožít. To, jaké bych chtěla mít vztahy. To, jak bych chtěla, aby se na mne jednou vzpomínalo.

Některé dny bylo všechno tak jiné.

Některé dny bylo všechno při starém.

*

Zlatavé klasy
Na polích dozrávají
Svou píseň pějí

*

Včelí bzučení
Květiny opylovat
Sladký med vznikne

*

Padají kapky
Mraky na nebi tančí
Zem oslavuje

*

Dětská radost zní
Cákat s vodou kolem
Jak šťastné je žít

*

Nejradši já mám
Bublaninu z jahod
V tom letním dni