Rubrika
Nyní si mohli konečně vybrat zaslouženou dovolenou. První po těch více jak osmi letech! A že už ji potřebovali jako sůl! Kde jinde ji strávit, než v klidu a daleko od všech problémů a od lidí. Teď ať se pro změnu starají jiní.
Po dalších třech dnech čekání se průchod do lodi otevřel a stanuli v nich dva prazvláštní tvorové. Asi dva metry vysocí, malá hlava posetá osmi tykadly, z nichž každé měřilo asi půl metru a hýbaly se do všech stran. Široký trup, dvě úzké, ale dlouhé ruce a tři masivní nohy. Nebyli oblečeni, jen porostlí hnědou srstí. Když se lidé probrali z šoku při pohledu na ta odporná zjevení, potichu stáli a vyděšeně je pozorovali, krve by se v nikom nedořezal.
Nic netrvá věčně, a tak i chvíle pravdy měla nastat. Jednoho dne byly zachyceny signály, že se blíží kosmická loď, která nebyla nahlášena a neodpovídá naváděcím střediskům. Nemohlo být pochyb, ti, kteří ji viděli, poznali ihned, že není pozemské výroby. A podle popisu, jenž ihned poslali Mikovi s Petem v ní poznali loď Bytostí.
Ráno už rozhodně tak u vytržení nebyli. Přes noc se jim to důkladně rozleželo v hlavě a nyní jim připadalo, že i když o jejich slabině ví, je jim to naprosto k ničemu. Vždyť co můžou dělat s tím, že slabou stránkou Bytostí je hluk? Toho by mohli využít, když jsou s nimi v přímém kontaktu, ale co s tímto poznatkem ve vesmíru? A tak chodili s hlavami svěšenými, od přemýšlení jim už málem praskly, ale ne a ne něco vymyslet.
Jedno odpoledne, kdy Mike došel domů utahaný z práce, se svalil do křesla a relaxoval při poslechu hudby. Byl sám doma, proto mohl mít kazeťák puštěný naplno. Kdyby ho někdo pozoroval, určitě by si pomyslel, že je cvok. A pořádný.
Celý následující týden trávili každý u sebe doma, líčili své zážitky, sbližovali se navzájem s rodinami po tak dlouhém odloučení a uvykali si opět na Zemi. Museli se informovat, co se v jejich nepřítomnosti dělo, aby se opět mohli začlenit do společnosti. Přece jen, pět let je dlouhá doba.
Vše ale vyřešil někdo jiný. Náhle se k nim totiž rozběhl pes a vesele štěkal. Trvalo snad jen okamžik, než ho poznali. Byla to Daisy, pes Mikovy sestry Lucy. Zase tak moc nezestárla. Než byli uneseni, bylo Daisy něco málo přes rok a nyní byla ještě pořád dostatečně čilá, i když bylo znát, že je to „dáma v letech“.
Tak dlouho se těšili na tuto chvíli, kdy stanou opět na své milované rodné planetě. Kolikrát si tuto situaci představovali, snili o ní a nyní tu konečně byli. Ale že by byli šťastní, to se rozhodně říci nedalo. Ano, byli po dlouhé době doma, však, s jakým poselstvím! Oba si nyní připadali jako v hrůzném snu a přáli si, aby raději zůstali navždy ve vesmíru, jen kdyby jejich planeta nebyla v ohrožení, než být doma s vyhlídkou smrti všeho kolem.
Jednoho dne Mazlíček začal z ničeho nic řádit jak pominutý. A nejen on. Ze všech koutů se ozýval křik zvěře. Mike s Petem se začali obávat, cože se to děje.
Druhý den hned po ránu Mike zjistil skvělou věc, a to, že voda v jejich tůňce už chutná zase jako dřív. Žádná slanost. Dobrý začátek nového dne. Dopoledne se šli opět koupat do jezírka, dováděli s Mazlíčkem a bylo jim krásně.