Hrozba z vesmíru – 20. Šťastný konec (?)

Nyní si mohli konečně vybrat zaslouženou dovolenou. První po těch více jak osmi letech! A že už ji potřebovali jako sůl! Kde jinde ji strávit, než v klidu a daleko od všech problémů a od lidí. Teď ať se pro změnu starají jiní.

Hrozba z vesmíru – 19. Příjetí

Po dalších třech dnech čekání se průchod do lodi otevřel a stanuli v nich dva prazvláštní tvorové. Asi dva metry vysocí, malá hlava posetá osmi tykadly, z nichž každé měřilo asi půl metru a hýbaly se do všech stran. Široký trup, dvě úzké, ale dlouhé ruce a tři masivní nohy. Nebyli oblečeni, jen porostlí hnědou srstí. Když se lidé probrali z šoku při pohledu na ta odporná zjevení, potichu stáli a vyděšeně je pozorovali, krve by se v nikom nedořezal.

Hrozba z vesmíru – 18. Den Dé

Nic netrvá věčně, a tak i chvíle pravdy měla nastat. Jednoho dne byly zachyceny signály, že se blíží kosmická loď, která nebyla nahlášena a neodpovídá naváděcím střediskům. Nemohlo být pochyb, ti, kteří ji viděli, poznali ihned, že není pozemské výroby. A podle popisu, jenž ihned poslali Mikovi s Petem v ní poznali loď Bytostí.

Hrozba z vesmíru – 17. Složité přípravy

Ráno už rozhodně tak u vytržení nebyli. Přes noc se jim to důkladně rozleželo v hlavě a nyní jim připadalo, že i když o jejich slabině ví, je jim to naprosto k ničemu. Vždyť co můžou dělat s tím, že slabou stránkou Bytostí je hluk? Toho by mohli využít, když jsou s nimi v přímém kontaktu, ale co s tímto poznatkem ve vesmíru? A tak chodili s hlavami svěšenými, od přemýšlení jim už málem praskly, ale ne a ne něco vymyslet.

Hrozba z vesmíru – 16. Nápad

Jedno odpoledne, kdy Mike došel domů utahaný z práce, se svalil do křesla a relaxoval při poslechu hudby. Byl sám doma, proto mohl mít kazeťák puštěný naplno. Kdyby ho někdo pozoroval, určitě by si pomyslel, že je cvok. A pořádný.

Hrozba z vesmíru – 15. Hrozba nadále trvá

Celý následující týden trávili každý u sebe doma, líčili své zážitky, sbližovali se navzájem s rodinami po tak dlouhém odloučení a uvykali si opět na Zemi. Museli se informovat, co se v jejich nepřítomnosti dělo, aby se opět mohli začlenit do společnosti. Přece jen, pět let je dlouhá doba.

Hrozba z vesmíru – 14. Shledání

Vše ale vyřešil někdo jiný. Náhle se k nim totiž rozběhl pes a vesele štěkal. Trvalo snad jen okamžik, než ho poznali. Byla to Daisy, pes Mikovy sestry Lucy. Zase tak moc nezestárla. Než byli uneseni, bylo Daisy něco málo přes rok a nyní byla ještě pořád dostatečně čilá, i když bylo znát, že je to „dáma v letech“.

Hrozba z vesmíru – 13. Opět na Zemi

Tak dlouho se těšili na tuto chvíli, kdy stanou opět na své milované rodné planetě. Kolikrát si tuto situaci představovali, snili o ní a nyní tu konečně byli. Ale že by byli šťastní, to se rozhodně říci nedalo. Ano, byli po dlouhé době doma, však, s jakým poselstvím! Oba si nyní připadali jako v hrůzném snu a přáli si, aby raději zůstali navždy ve vesmíru, jen kdyby jejich planeta nebyla v ohrožení, než být doma s vyhlídkou smrti všeho kolem.

Hrozba z vesmíru – 12. Návštěva

Jednoho dne Mazlíček začal z ničeho nic řádit jak pominutý. A nejen on. Ze všech koutů se ozýval křik zvěře. Mike s Petem se začali obávat, cože se to děje.

Hrozba z vesmíru – 11. Whisky

Druhý den hned po ránu Mike zjistil skvělou věc, a to, že voda v jejich tůňce už chutná zase jako dřív. Žádná slanost. Dobrý začátek nového dne. Dopoledne se šli opět koupat do jezírka, dováděli s Mazlíčkem a bylo jim krásně.

Hrozba z vesmíru – 10. Déšť

Zato ráno je přivítalo vskutku netradičním probuzením. Vzbudili je velké hlasité rány ozývající se téměř nepřetržitě ze všech stran. Současně je také probudil velký chlad, neboť se ochladilo nejméně o dvacet stupňů. Mike se donutil vylézt zpod travnaté teploučké deky a vystrčit hlavu ven, aby zjistil, co se to venku děje. To neměl dělat.

Hrozba z vesmíru – 9. Šavlozubý útočník

Po jídle se uložili k spánku. Před usnutím ještě Pete vykládal Mikovi hrůzostrašné příběhy, prý aby se mu lépe usínalo a měl krásné sny. Právě když se konečně odebírali do říše snů, ozval se blízko hrozný řev doprovázený tichým kňučením odněkud z bližší vzdálenosti a najednou oba strnuli.

Hrozba z vesmíru – 8. Rohlíková pláň

Když se ráno probudili, vůbec se jim nechtělo vstávat. Ale asi budou muset. Přestože si na dnešní den naplánovali jen obstarat trochu jídla, pokusit se nalézt ještě něco jiného, než ovoce, udělat větší nádoby na vodu a trochu se porozhlédnout po okolí. Více zatím nepotřebovali.

Hrozba z vesmíru – 7. Boj o přežití začíná

Slunce je ještě vysoko nad hlavou, tma tedy ještě nepřijde. Ale i tak by měli co nejdříve začít. Vždyť kdo ví, jak dlouho ještě vydrží světlo. Země se otočí jednou za dvacet čtyři hodin, Dirtac však jen za dvacet, ale třeba na takovém Barillu, tam je to pouhých čtrnáct hodin.

Hrozba z vesmíru – 6. Nová země

Zmateně se rozhlíželi kolem. Zelenou pronikavou záři vystřídalo tlumené červené světlo mající svůj zdroj v temně rudém slunci. To sice bylo alespoň dvakrát tak velké, jako jejich žluté, avšak dávalo mnohem méně světla. Pro jejich oči to však bylo velmi uklidňující, neboť je měli ještě velmi podrážděné ze svitu „Hvízdající planety“, jak jí občas mezi sebou říkávali. Byl to tehdy Mikův nápad a tak není divu, že se nyní Pete usilovně snažil vymyslet název pro tuto planetu. Nakonec to vyhrál název „Temná planeta“.