Poslední den

I slečna Vilja dokázala ulovit všech třináct bobříků za pomoci bonusového kola. Posledním bobříkem, který jí scházel do sbírky, byl bobřík smíchu. -*- Podzim přišel brzy, koncem srpna začalo pršet, ochladilo se a teploty už se znovu výš nevyšplhaly, takže ačkoliv jindy v září bývá teplo, tento rok jsme se ráno co ráno budili do mlhy a pošmourna. Ale v podstatě se víc neochlazovalo, týden za týdnem, měsíc za měsícem jsme měli stále stejné počasí. To vyprávím proto, abyste měli představu, jak mě překvapilo, když jsem se jednoho rána probudila, vykoukla z okna a tam viděla jen bílo. Přes noc se bez varování prudce ochladilo a napadl sníh. Bylo to nádherné a já se opravdu moc těšila, až bude po vyučování a budu si moci jít ven užívat sněhu. Moc ráda stavím sněhuláky...

Město Smíchov

Takový pech jaký má hlavní hrdinka příběhu z pera pana Connora byste nechtěli mít. Bobřík smíchu se ze začátku uchechtával. Nakonec mu ale hrdinky bylo vlastně líto. -*- Odvážná novinářka se rozhodla rozlousknout záhadu města Smíchova. V tomhle městě se každý směje hloupým vtipům a nehodám spoluobčanů. Když tohle rozlousknu, sláva se jenom nahrne, pomyslela si. Sbalila si vše potřebné, objednala lístky na vlak a vyrazila přímo na nádraží. Pomalu se ploužila s batohem k nádraží, když v tom si zkontrolovala čas na hodinkách. Pět minut do odjezdu vlaku! Grace rychle běžela na vlak. Vše by v pohodě stihla, kdyby lidé uměli vyhazovat odpadky. Grace uklouzla na slupce od banánu a rozplácla se na chodník. Z polootevřeného batohu se vysypaly doklady a novinářské náčiní....

Den blbec

Každý to známe. Když je den blbec, lepší by bylo nevylézt z postele. Jenže to, že je to den blbec zjistíme až ve chvíli, kdy už je pozdě… Slečna Cesmína o jednom takovém dni sepsala báseň pro bobříka smíchu. Snad vás potěší, že v tom nejste sami… -*- Ráno se probouzím, budík vůbec nezvonil, nikdo mě neprobudil, přijdu pozdě, to vím. Rychle z postele vyskočím, na kuličky stoupnu, malém na zem spadnu, naštěstí vše ladně ustojím. Se snídaní se nezdržuji, rychle se obléknu, do zrcadla mrknu, jsem strašidlo, uvažuji. Autobus mi zřejmě ujel, po ulici pěšky šlapu, po dechu občas lapu, život kolem pěkně bujel. Obloha se zatáhla, déšť mě v moment promáčel, deštník se ve větru otáčel, cesta se mi protáhla. Auto pozor nedávalo, obrovskou louží projelo, bahno...

Nebelvírské běhnice

Každá kolej si střeží jako oko v hlavě informace o tom, jak to probíhá v kolejní místnosti. Ale některé situace si zaslouží, aby o nich věděl i zbytek hradu. Slečna Beteramis vám jednu takovou událost zprostředkovala. Snad se budete bavit stejně, jako se bavil bobřík smíchu. -*- Je to zhruba dva týdny, co se v nebelvírské koleji objevily čtyři geniálně zázračné pergameny. Jejich slavná vynálezkyně, úžasná čarostavitelka Beteramis, je nadšeně rozdala svým třem (ex)patrončatům (alias Nejlepšímu šmírkotýmu) a začala aktivně dumat nad tím, co by mohl její Tým tajných spiklenců řešit jako svůj historicky první úkol. Geniální nápady na sebe samozřejmě (jako vždy) nenechaly dlouho čekat… Vysvětlení funkčnosti pergamenů: Text se na všech pergamenech objevuje...

O Popelce

Úsměv Vám i bobříkovi smíchu vyčaruje veselá veršovánka od Bibi Anne.     -*-   Bylo nebylo – byl jeden krásný den,Popelka s úsměvem vyráží si ven.Šaty má vetché, sukni má nuznou,vtom za ní dveře stařičké vrznou. „Pohni se, lenochu, ruce máš levé,flákáš se celé dny!“ macecha kleje.„Co si jen myslíš, že volno chceš mít?Bobříka smíchu že chceš ulovit?“ Popelka povzdychne, že maceše straší,za chvíli na kompost smetí vynáší.Taneční krokem se pod lískou projde,náhodou tři zralé oříšky najde. Popelka jeden z nich rozloupne v domnění,že jadýrkem báječným se dneska odmění.Diví se za chvíli, že v puse látku má,a potom na trávník šaty své rozkládá. „Obleč se, Popelko, nejvyšší je čas,na zámku ples bude, chystá se kvas.Princ už tam čeká a manželku vyhlíží,šanci máš na...

Anděl strážný

Být andělem strážným je čest, které se anděl jen tak nevzdá. Tedy… Pokud to není anděl strážný jedné speciální osoby… Pak má totiž o zábavu postaráno a nervy napnuté k prasknutí. Užijte si bobříka smíchu z pera slečny Newiky. -*- Vítejte v mé hlavě, teda, jestli nějakou hlavu mám. První z věcí, ze které bych se rád vyzpovídal, je fakt, že se za stovky let nedokázali mudrci shodnout, jak vypadám. Vlastně se nedohodli ani na mé velikosti, na tom, kolik by se nás vešlo do místnosti, na tom… to je fuk. A co jste zač vy? Je mi to vlastně jedno, jen se potřebuju svěřit, protože je toho i na mne nějak moc. Abych vám tak nějak od začátku vysvětlil, o co se jedná, jsem nový. No, jasně, nový – je to práce jako každá jiná. Teda, skoro. Liší se to v tom, že se...