Žába z oceli

Žába z oceli

Toho večera byl klid. Klid. Nikoliv ticho. Tomu překáželo v existenci skřípění kovu, klapání ozubených kol a sykot páry unikající v pravidelných intervalech z ventilů. Paprsky slunce, které zapadalo za obzor kdesi hluboko dole, osvětlovaly obří balon vzducholodi, na který vrhala zlověstné stíny manévrovací křídla, ocasní kormidlo a vypoulená očka žabí hlavy na přídi. Elena se ještě jednou prošla po palubě a přes zábradlí obdivovala krajinu, dokud slunce nepřestalo hrát stínohru a neodebralo se ke spánku. Rozžehla příruční lucernu a její světlo donesla k přídi. Žabí oči se zanedlouho rozzářily a do jemné mlhy vykouzlily dva kužely světla. „Tolik jsi toho určitě zažila,“ povzdychla si Elena a pohladila dřevo, „a pak tě nechali na smetišti…“ Zarazila se. Opravdu se...

Hněv

Z pera Newiky Shelley Lovecraft. -*- Hněv. Vařící se krev v žilách, hučení v hlavě, srdce tepající v uších. Není nic vidět, není slyšet, vzduch kolem je cítit podivně, nepříjemně, a pěsti máš zatnuté, až klouby bělají. Ten pocit je tak silný, že zaslepí všechny smysly. Má vyletět pěst? Vykřikneš? Zraníš někoho na duši či těle? Obojí? Zničíš něco? Hruď se ti několikrát zdvihne a stáhne. Každý výdech připomene býka předtím, než se v plném rozběhu nabodne na kopí. Zuříš. Tiknutí vteřinové ručičky popožene tvou mysl. Musíš jednat. Rychle. Hned. Rázně. Už. Čas kolem se na chvilku zastaví. Najdeš v sobě dost odhodlání to vše...

Zoufalství

Z pera Newiky Shelley Lovecraft. -*- Šedé nebe pokryté mlhavými cáry, bez mraků. Zlatě zářící slunce přes něj nepřešlo věky. Dusivý prach pokrývající vše se dostával do plic a každý jeden nádech hrozil záchvatem bolestivého kašle. Procházela ulicí mezi troskami domů, rozhlížela se, pátrala očima a volala. Tak hlasitě, jak jí to jen poslední síly dovolovaly. Proč teď? Proč tady? Kam jen mohlo běžet? Pak to spatřila. Téměř vprostřed malého náměstíčka leželo drobné tělo, které pokrýval prach, stejně jako vše kolem. Dala se do běhu, zakopla a dopadla na kolena zajíkajíc se pláčem. Ztratila důvod žít. Ani mladičká lilie vyrůstající mezi ručkami dítka jí jej...

Láska

Z pera Newiky Shelley Lovecraft -*- Láska. Ten pocit šimrání v břiše. Hučení v hlavě. Myšlenky poletující vzduchem jako tisíce motýlů, aniž bych je byla schopna přeměnit ve slova. Strom, pod kterým v parném létě najdu stín a za deštivého podzimu mne skryjí jeho košaté větve. Květinka tak křehká, že se kolem ní musí chodit po špičkách, aby se nezlomila. Tisíce lampionků nesoucích se na temné obloze, jejichž poselství nikdo z obdivovatelů nezná. Pouťové balonky a svazek vystřílených růží. Tohle vše v jednom obraze vyvedeném pestrobarevnou paletou. Tohle všechno je láska. Každý ji vidí jinak a já mám to štěstí, že je mi dovoleno prožít...

Lehkomyslnost

Z pera Newiky Shelley Lovecraft. -*- Tedy o lehkomyslnosti. Stává se, že lidé lehkomyslnost zaměňují s bezstarostností a dělají z ní ctnost. Kdysi dávno to byly sestry. Podobné, jako vejce vejci, dokud je člověk nepoznal blíž. Jednou potkaly chlapce a slíbily mu, že si s ním zatančí na večerní zábavě. Navzájem se umluvily, že s ním bude tančit jen ta, která domů stihne dojít první. Nejdříve šly bok po boku, až dorazily k propasti. Bezstarostnost mávla rukou a vydala se delší cestou kolem. Lehkomyslnost spatřila svou výhru a s rozběhem skočila přes propast. Nedoskočila. Obě dorazily domů stejně, ale s potlučenou Lehkomyslností ten večer nikdo...