* Strážce – epilog *

* Nalistovat začátek příběhu * Jak nepozorovaně přišli, tak i odešli. Nikdo ze čtveřice si nedokázal vzpomenout, kdy se s rodinou chránící kouzlo rozloučili, ani kterým směrem odešli. „Kouzlo by mělo být vyřčeno tam, kde chceme, aby Strážce stál. Od něj se pak vymezí ochranný prostor,“ pronesla Anseiola zatímco pomalu stoupali ke skále. „Na té plošině to bude asi nejlepší,“ zamyslela se Sefrenie. „Rozhodně, je to úžasné místo a má takové zvláštní kouzlo,“ usmál se Ashante. „Takže z toho uděláme místo, kde se budou všichni scházet bez ohledu na to, do které koleje je zařadíme?“ navrhl Albus a všichni souhlasili. Když konečně vystoupali na místo, obrátil se Albus k Sefrenii. Společně pronesli první kouzlo, kterým plošinu proměnili. Kameny kolem se...

* Strážce – kapitola 8 – Bouře *

* Nalistovat začátek příběhu * Ashante se po přemístění rozhlédl kolem sebe. Stál na kraji moře po boku mladého muže. Nad hlavami se jim honily bouřkové mraky. Oblohu sem tam pročísl blesk, po kterém následovalo zahřmění, ze kterého šel chlad až do morku kostí. „Vítej u poslední zkoušky,“ přivítal ho muž. „Tvoji společníci byli úspěšní. Jediný úkol tě dělí od získání kouzla Strážce.“ „Byl bych radši, kdyby sis tuhle informaci nechal pro sebe,“ ušklíbl se Ashante. Na jednu stranu byl rád, že jsou jeho přátelé v pořádku a s úkoly si dokázali poradit. Na druhé ho ale sevřel strach. Jak se jim podívám do očí, jestli úkol nesplním? „Chápu, že tě to zrovna neuklidnilo. Ale neboj. Tento úkol není tak snadný a tvoji přátelé ti pomůžou. Respektive jeden z nich,“ dodal muž...

* Strážce – kapitola 7 – Hora *

* Nalistovat začátek příběhu * Albus si rád představoval, že po přemisťování za sebou zanechává veškerou minulost a s ní spojené problémy. Alespoň na pár vteřin si připadal jako by byl někým jiným. Ale pak ho vlastní myšlenky dohnaly a připomněly mu kým je. Tentokrát však myšlenky neměly šanci. Do reality ho vrátil pach spáleniště, který se mu z předchozího místa usadil v oblečení. „Jak se má mamka?“ ozval se mu za zády dětský hlas. Albus se otočil k malému chlapci. „Myslím, že se vrátila k okopávání záhonků,“ odpověděl po chvíli Albus. „Takže jsi prošel. To je fajn,“ zazubil se chlapec. „Co by se stalo, kdybych neprošel?“ zeptal se Albus. „U mamky? Nevím. Vlastně vím jen, co by se stalo tady,“ odpověděl chlapec s mírným pokrčením ramen. „Neboj, nebudu se ptát,“...

* Strážce – kapitola 6 – Pramen *

 * Nalistovat začátek příběhu * Přemístila se a doufala, že smutek, který cítila při plnění předchozího úkolu, nechá za sebou. Slza stékající po tváři jí dala najevo, že tak snadné to nebude. Anseiola se posadila na zem a opřela si hlavu o kolena. Věděla o tom, že plnění úkolů pro získání Strážce není nic snadného. Dědeček jí říkal, že si při tom čaroděj často sáhne na dno a někteří i hlouběji. A že je to navždy změní. Dřív si Anseiola neuměla představit, co tím myslí. Teď se bála zjistit, kde je to její „dno“. Poprvé u ní stálo štěstí – prostě byla jen zabejčená a odmítala opustit trpícího tvora. Jenže ten pohled na vystrašenou tvář toho drobečka jí bude pronásledovat na vždy. Věděla, že mu nic nehrozilo, to však nezmenšilo intenzitu pocitů, které se přes ní...

* Strážce – kapitola 5 – Slunce *

* Nalistovat začátek příběhu * Sefrénie sice cítila, že se přemisťovala, ale měla pocit, že se něco pokazilo. Zase všude kolem ní byla tma, kterou ozařovalo jen slabá záře měsíce, který navíc pomalu mizel za temným mrakem. „Pitomej kámen,“ ulevila si a vzteky ho zahodila. Teprve poté jí došlo, že to nebyl dobrý nápad. Pokud k přemístění nedošlo, bude ho znovu potřebovat. A hledat ho za tmy nebude nic snadného. Její myšlenku, že udělala chybu, navíc potvrdilo vrčení, které se začalo ozývat z místa, kam kamínek odhodila. Vrčení ustalo a Sefrénie zaslechla, jak ten tvor nasává okolní vzduch. Už už si Sefrénie chtěla vynadat, ale uvědomila si, že jakékoliv vydání zvuku by tvorovi pomohlo rychleji zjistit, kde je. Klid, Sef, jen mysli, ponoukala se v duchu. Víš, kolik...

* Strážce – kapitola 4 – Země *

* Nalistovat začátek příběhu * Albus si myslel, že je připraven na všechno. Před přemístěním si v duchu opakoval všechna obranná a útočná kouzla, která by se mu mohla přijít vhod. Jakmile se ocitl na neznámém místě, na vše rázem zapomněl. Díval se kolem sebe. Stál uprostřed místa, které dříve bylo vesnicí. Ta však byla v nedávné době vypálená do základů. Místy stále bylo vidět zbytky ohňů a vzduch byl tak prosycený kouřem, že Albuse až dusil. Všiml si, že stojí poblíž pumpy a vyzkoušel, zda funguje. Po chvíli pumpování vytekl slabý proud vody. Albus si v něm rychle namočil hedvábný šátek a uvázal si jej kolem nosu a úst. Smrad kouře a – což si nechtěl připouštět – spáleného masa tím sice utlumil, ale zbavit se jej nedokázal. Albus váhal, co by měl dělat. Spolu se...