ŠKM – Bílý úlomek

„Vrkú, vrkú, vrkú,“ ozvalo se z koruny stromu. Magdaléna zvedla oči a hledala ptáčka. Nic. Mlčel. Vzala do ruky pár šišek a z nudy se začala strefovat do stromu. Měla poměrně dobrou mušku. Jedna šiška, dvě, tři… Všechny se strefily na cíl. I tak jí to ale náladu nezvedlo. Nudila se.

ŠKM – Lokna havraních vlasů

Královna Magdaléna se usadila ke šperkovnici. V posledních dnech jí radost přinášela už jen vnoučata a ona vzpomínala na dřívější doby. Když mezi předměty nalezla loknu havraních vlasů převázanou bílou nitkou, pousmála se. Prstem vlasy hladila, hřály ji u srdce. Už si nepamatovala, kdy přesně je ukořistila, ale dobře věděla, k čemu se vážou…

ŠKM – Střípek porcelánu

Byl krásný červnový den, který však teplotami připomínal spíše červenec. Ačkoli byl zámek postaven ve velmi moderním stylu a se spoustou technických vynálezů, od nepříjemného horka a dusna zatím žádný pomoci nemohl.

ŠKM – Pergamen

Královna Magdaléna vzala do rukou šperkovnici a posadila se s ní do houpacího křesla. Otevřela víko a postupně vyndala všechny ty předměty, které si během posledních několika dní připomněla – brož, několik prstýnků, náušnice, náramek, pentle, javorový list… bylo jich požehnaně. Ale ve šperkovnici jich stále mnoho zbývalo. Mezi ně patřil i stočený list pergamenu. Ty se dnes už téměř nepoužívaly a byly považovány za luxus. Magdaléna ho rozvinula a zadívala se na znaky na něm napsané. Azbuku se v mládí naučila, ale teď už se jí nečetla tak snadno jako dříve. Než aby se pokoušela dál pergamen číst, přejela ho prsty, aby kůži cítila, a zavzpomínala na dobu, kdy ho dostala…

ŠKM – Dřevěný hřebínek

„Princezno, představuji vám vaši novou dvorní dámu, hraběnku Žofii Myslavu z Borši,“ pronesla komorná, která vstoupila bez zaklepání do Magdaléniných ložnic.

„Ach, Dorotko… Nemyslíš, že jsi neomalená, když jsi ani nezaklepala?“ utnula ji trochu naštvaně princezna Magdaléna, která seděla shrbená u svého toaletního stolku a něco v něm zamyšleně přebírala. Trochu zlostně se tedy otočila směrem ke své komorné a káravě se na ni zahleděla. Měla ráda své soukromí, a to obzvláště ve chvílích, kdy si prohlížela své poklady ve šperkovnici od maminky.

ŠKM – Hvězdička z proutí

Autor požádal o anonymní vydání.

„Ach, můj život byl tak pestrý. Je zvláštní takhle vzpomínat,“ koukala Magdaléna do poloplné šperkovnice a přemýšlela. Vytáhla malou hnědou hvězdičku, která byla vyrobena z tenkého proutí. Pousmála se a přiložila si ji k srdci.

ŠKM – Žíhaný oblázek

Už nevím, kolik tehdy bylo princezně Magdaléně let, možná tak sedmnáct, možná méně. Ale příběh, který vám budu vyprávět, se stal pár let po události, kdy Magdaléna nalezla ve starém stromě malý knoflíček a papírek – vzkaz pro budoucího nálezce – a uložila jej do své truhly.

ŠKM – Zlatá podkova

Magdaléna vstala z postele a rozhlížela se po loukách, které obklopovaly její zámek. Poslední dobou jí všechno něco připomínalo. Zadívala se do slunečních paprsků, vzala si do ruky nám již známou černou šperkovnici a rukou zajela na dno. Vytáhla zlatavou věc a oči se jí zaplnily slzami…

ŠKM – Struna z houslí

Magdaléna vzala do ruky stočený provázek z ovčích střívek. Houslová struna. Sama se samozřejmě jako správná princezna v mládí učila hrát na řadu nástrojů, ale nikdy jí to moc nešlo. Na rozdíl od její Fiony, ta se s nástrojem v ruce už snad narodila. Ve třech letech Magdalénina dcera uměla na harfu zahrát svoji oblíbenou ukolébavku, a když jí bylo pět, na flétnu zapískala snad celý učební sborník.

ŠKM – Pečetní prsten

„Je třeba se rozhodnout rychle, Vaše Veličenstvo. Každé zdržení může znamenat prohru,“ pronesl sekretář Leopold.

„Já vím, ale mám velké obavy,“ svěřila se královna Magdaléna. Seděla právě u svého psacího stolu a v rukou držela dopis, jenž skoro zázrakem dorazil neporušený až na královský dvůr.

ŠKM – Černý prsten

K panování mimo jiné patřilo i zaměstnávání služebnictva. Ne vždy se povedlo najít někoho schopného. Magdaléna za svůj život viděla spoustu neschopných lidí. V paměti se jí však uchovala jedna mladá služka, která byla velice šikovná a snaživá. Měla však malý, dlouho skrývaný problém – kleptomanii. Z hradu nejdříve začaly mizet zanedbatelné věci, jako jsou třeba vidličky. Brzy se však začaly ztrácet dražší věci, Magdaléna přišla o náhrdelník, její manžel nemohl najít drahý kapesní nožík. Královský pár se shodl na tom, že tohle rozhodně nebude způsobeno jejich nepozorností.

ŠKM – List javoru

Místnost osvětlovaly jen dohořívající svíce, které na stěnách rozhýbávaly tajuplné stíny. Magdaléna usedla do svého houpacího křesla, porovnala si podušku za svými zády a na klín postavila svou milovanou šperkovnici. Téměř každý večer před spaním si našla chvilku, aby se díky předmětům, které truhlička ukrývala, přenesla v čase do své minulosti a zavzpomínala na události, které pro ni byly velice cenné.

Otevřela dřevěné víko, chvíli si prohlížela předměty uvnitř, načež vytáhla vylisovaný list javoru…

ŠKM – Lastura

Královna Magdaléna odedávna milovala maličkosti, cenné i necenné, hlavně, že vypadaly pěkně a daly se strčit do nějaké zapomenuté kapsy, kde je po dlouhé době zase plná nadšení objevila. Nyní královna otevřela svoji šperkovnici a vyndala z ní mušli, asi tak středně velikou, a sevřela ji v dlani. Měla ji z doby, na kterou tak ráda vzpomínala.

ŠKM – Safírové náušničky

Královna Magdaléna se znovu probírala svými poklady. Vyndala jich už mnoho, když narazila na stříbrné náušnice s drobnými modrými kamínky, safíry. Zamračila se, jak se snažila přijít na to, odkud je má, ale po chvíli si to přece vybavila. Dostala je v sedmi letech.

ŠKM – Porcelánové slůně

Magdaléna vzala do ruky porcelánové slůně. Prohlížela si ho často, nikdy ji nepřestávalo fascinovat. Bylo drobounké, nemělo snad ani tři centimetry na výšku, ale co mu chybělo na velikosti, nahrazovalo detailností. Bylo vykreslené mistrovskými tahy drobného štětečku. Magdaléna sice živého slona nikdy neviděla, ale byla si jistá, že vypadá přesně takhle. Slůně bylo drobné a křehké, delikátní a pozoruhodné stejně, jako žena, která ho vyrobila a od které ho dostala.