Zima

Do lovu bobříků se zapojila i bývalá šéfredaktorka čítárny Helenia Kukková. Prvním bobříkem, kterého získala, se stal bobřík sta chvil. -*- Podupávám ve sněhu, ruce zaražené v kapsách. Už měl dorazit. Kde vězí? „Ahoj,“ uslyším pobavený hlas. Otočím se a dostanu zmrzlou pusu. „Miluju tě,“ zašeptá. „Já vím,“ prohodím a se smíchem rychle uhýbám, zatímco sněhová koule v jeho ruce rychle hledá místo mezi límcem mého kabátu a šálou. „Áááá…“ Našla.

Návrat

Od Vrbové královny pro Eillen McFir Elat. -*- Nevěřícně zírala na rozložený pergamen. Sova, která ho přinesla, nervózně přešlapovala na stole a čekala na odpověď. Ale žena se k odpovědi neměla. To přece není jen tak… to se možná ani nehodí… bylo by to vůbec možné? Mohla by se vrátit? Zavřela oči a představila si to. Sebe samu, jak se opět prochází po břehu jezera, jak se opírá zády o Vrbu, jak u jejích kořenů pročítá svitky… Usmála se. Skoro jako by cítila závan jarního vzduchu a zaslechla ševelení vrbových lístků. Salix… Vážně mě voláš? Otevřela oči. Naškrábala rychlou odpověď a s odhodláním sledovala odlétající sovu. Vrátím...

Pro Any a Dawsonku

Od Vrbové královny pro Any a Dawsonku. -*-

* Detektiv naposledy na scéně *

Vážení a milí čtenáři,drazí autoři a příznivci detektivek, poslední dva měsíce jste měli unikátní možnost nahlédnout takříkajíc „pod ruku“ Alici Schillerové, mladé ženě působící jako soukromé očko a zároveň konzultantka policejnímu oddělení. Viděli jste ji v nejrůznějších situacích, při řešení zapeklitých případů, s rozmanitou paletou barev na vlasy. Alice bojovala s démony, vypátrala ztracený prsten i zatoulanou fenku, jedla výbušné koláče, psala si na ruku, navázala zajímavý vztah, propadala se pod led, ztratila několik průkazek, luštila šifry, kradla důkazy, pila víno, cestovala časem i prostorem, padla do zajetí, vyřešila neřešitelné záhady, přišla o kolegy i přátele, hovořila s nespočtem podezřelých, viníků i s jedním bezdomovcem, našla odpovědi...

* Detektiv na scéně *

Alice přišla domů, zaklapla za sebou dveře a po paměti odhodila klíče do košíku na botník. Cvakla vypínačem a předsíň zalilo žluté světlo žárovky. Překročila několik párů bot nedbale poházených na podlaze a přihodila k nim další, právě vyzuté černé polobotky, hned následované batohem, koženou bundou a svetrem. Prošla temnou kuchyní kolem hromady neumytého nádobí a rozsvítila až lampičku v koupelně nad umyvadlem. Na podlaze za ní přistálo tričko a džíny. Letmo mrkla do zrcadla na drobnou černovlásku s bledou pletí a zelenýma očima, svlékla ze sebe poslední kousky oblečení a vklouzla pod sprchu. Pod proudem vlažné vody zavřela oči. Potřebovala ze sebe smýt události posledních dnů, tak divoký případ neřešila už kdovíjak dlouho. A ještě zdaleka není u konce. Zhluboka...