ŠKM – Pergamen

Královna Magdaléna vzala do rukou šperkovnici a posadila se s ní do houpacího křesla. Otevřela víko a postupně vyndala všechny ty předměty, které si během posledních několika dní připomněla – brož, několik prstýnků, náušnice, náramek, pentle, javorový list… bylo jich požehnaně. Ale ve šperkovnici jich stále mnoho zbývalo. Mezi ně patřil i stočený list pergamenu. Ty se dnes už téměř nepoužívaly a byly považovány za luxus. Magdaléna ho rozvinula a zadívala se na znaky na něm napsané. Azbuku se v mládí naučila, ale teď už se jí nečetla tak snadno jako dříve. Než aby se pokoušela dál pergamen číst, přejela ho prsty, aby kůži cítila, a zavzpomínala na dobu, kdy ho dostala…

Vlastně to ani nebylo tak dávno, asi dvacet let, tedy kolem šedesátých let tohoto století. Její děti už dospěly, Rosalie už vládla společně s nimi, aby se naučila královským povinnostem. Magdaléna se doma cítila tak nějak navíc, a tak mnoho času trávila na evropských dvorech, případně si zvala hosty k sobě.

Mezi ty hosty patřily i mladá Sofie. Tehdy jí bylo kolem třiceti a byla známá pro svou krásu. Byla už vdaná, za budoucího ruského cara, tím se Petr stal asi rok od Sofiiny návštěvy, pokud si Magdaléna dobře pamatovala. Tehdy v Evropě probíhala sedmiletá válka, která se Magdalénina království příliš netýkala. Proto Sofii nabídla, ať u jejího dvora nějaký čas pobude. Doufala, že v ní Fiona najde blízkou přítelkyni.

Spřátelila se s ní ale hlavně ona sama. Sofie byla na svůj věk velice moudrá a sečtělá, spolu s Magdalénou se mohly celé hodiny rozprávět o možné budoucnosti Evropy. Magdaléna si už tehdy všimla, že má Sofie zájem o rozšíření ruského území, k čemuž se Magdaléna raději příliš nevyjadřovala. Ačkoli svou přítelkyni v mnohém obdivovala, nezapomínala na stav, v jakém Rusko bylo.

Sofie okouzlila snad celý dvůr. Když odjížděla, bylo Magdaléně smutno, a věnovala proto Sofii bronzový klíč od vlastních komnat, který měl být symbolickým projevem toho, že je u nich vždy vítaná.

Sofie k nim zamířila ještě jednou, a to na začátku roku 1763. Tehdy už nesla jméno Kateřina II., stala se carevnou po smrti svého manžela. O jeho smrti se Magdaléna dozvěděla, že za ni nejspíše může právě Sofie, což královnu zarmoutilo. Když carevna na arganský dvůr dorazila, promluvila si s ní Magdaléna mezi čtyřma očima. Kateřina se zapřísahala, že manžela nezabila, nicméně se neostýchala přiznat, že ji jeho smrt příliš netrápila. Magdaléna jí proto vyjádřila svou podporu. Věřila, že to časem pomůže i právě Rosalii.

* * *

O několik měsíců později jí posel přinesl pergamen od Kateřiny. Byl to vzácný svitek z 15. století, na němž byla zapsána jedna z ruských legend. Kateřina k němu ještě dodala vzkaz, kde Magdaléně vysvětlila, že jí tehdy, když se jí Magdaléna ptala na manželovu smrt, lhala. Potřebovala podporu dalších evropských panovníků a udělala by pro ni cokoli.

Magdaléna zprvu zvažovala, že pergamen spálí nebo pošle do nějaké daleké knihovny či kláštera, jen aby ho nemusela vidět. Postupem času si ale stále více uvědomovala, že tím už historii nezmění. Pergamen si tedy uložila mezi své poklady, aby si jím připomínala, že nemá dát jen na něčí osobní kouzlo. S Kateřinou přerušila všechny styky a jediné zprávy, které o ní měla, byly jen ty o tureckých válkách a o Polsku.

Magdaléna posmutněle položila pergamen na stůl. Vzpomínky, které se k němu vázaly, nebyly milé, ale byly o to důležitější. S tou myšlenkou šperkovnici odložila a vydala se za vnoučaty.


Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *