Část pátá – O vítězstvích a porážkách

Pátá část sedmého díla právě začíná „Nech je chvíli odpočinout,“ prohlásil Larcos a Helena sebou trhla. „Nač by jim to bylo? Už je čeká jen cesta ven,“ podotkla tiše a toužila po tom, aby zmizel od jejího stolu. Věděla, že má zarudlé oči od pláče. „Pokud o to stojíš, můžeš ho oživit. Nebyla bys ani první, ani poslední, kdo by po prvním výběru chtěl věci změnit,“ vysvětlil jí a konejšivě ji poplácal po rameni. Nedůvěřivě se na něj podívala. „Jsme taky jen bytosti. Toužíme po životě a nechceme ubližovat. Ale je to naše práce! Máme tu výhodu, že dokážeme věci změnit. Byl ti dán dar, dobře to víš. Takže nechápu, proč bys ho nemohla využít, a změnit poslední úkol,“ vysvětlil jí a pousmál se. On to kdysi taky udělal. Bylo...

Část čtvrtá – Ohněm a chytrostí

Čtvrtá část sedmého díla právě začíná Helena sáhla po kapesníku a otřela si oči. Nevšimla si, že za ní stojí Larcos a pozoruje ji. Jen truchlila. Hobit sice splnil svůj úkol a zachránil svůj rod, ale také zemřel. Bylo to tak nespravedlivé! Překonal svůj největší strach. Doslova cítila, jak s ním lomcovala zimnice. Věděla o každé kapce potu, která mu stekla po zádech, když „procházel“ tunelem… Nemohla nic dělat… A to ji tížilo… Nadechla se a zmáčkla tlačítko na stole. -*- Dolnar naposledy pohladil chladnou ruku hobita, kterého nestihl ani pořádně poznat. Chersta raději zkoumala jeskyni a snažila se najít východ. Mealvin seděl u malého těla a měl zavřené oči. Země se zachvěla. Dolnar vyskočil na nohy a vytáhl meč, protože nevěděl,...

Část třetí – Stezka strachu

Třetí část povídky je tady. Voda je donesla do malého prostoru a odtekla. Mealvin vykašlával vodu z plic a chvílemi to vypadalo, že se zadusí. Nakonec se ale vzpamatoval natolik, aby mohl být podepřen a postaven na nohy. Ze stropu, kde se nalézal otvor, sjel dolů žebřík a oni po něm postupně vyšplhali. Mealvin se pevně držel Cherstiny dlouhé paže, takže se nemusel moc namáhat. Za otvorem ve stropě byla prázdnota, tlačili se na žebříku a nevěděli, co dělat. Chvíli se dívali nahoru a nakonec se Dolnar, který šel první, z hlubokým nádechem chytil okraje a vhoupl se na něj. Svět se s ním převrátil, gravitace zafungovala v jeskyni úplně opačně než ve zbytku hory a on spad na kamennou podlahu. Ostatní viděli, že se mu nic nestalo a pustili se za ním. I s nimi udělal...

Část druhá – O hrdinství a krvi

Druhá část příběhu právě začíná. Procházeli úzkou chodbou a nevěděli, co je čeká dál. Tedy, věděli, ale netušili, jakou formu to bude mít. Dolnar pevně svíral svůj meč, Chersta zlostně zatínala dlaně, Led si výjimečně nepískal a Mealvin byl zadumaný ještě víc než dosud. Stěny do jejich duší zasévaly neklid. Mihotavé světlo pochodní pravidelně rozmístěných na stěnách nijak neumenšovalo dojem, že se chodba snižuje a zužuje. Když už si začínali myslet, že se zalknou, chodba se náhle otevřela do větší prostory. „Jeskyně,“ povzdechl si Led a shodil ze zad svůj cestovní vak. Dolnar si pospíšil na druhý konec a ohmatal pevnou zeď. „A nemá východ, jak vidím,“ pronesla svým vrčivým hlasem víla. Dolnar na ni vrhl rychlý pohled a přikývl. Mealvin se...

Část první – Via Lucis?

Páté soutěžní dílo se právě představuje. I stalo se zvonění, i stal se neklid. Svět, jak jej známe, skončil. I začala nová doba… I přijde znovu čas neklidu, i znovu čas zvonění. Modleme se, neboť je čas… Místnost připomínala obrovskou kancelář. S kójemi, pečlivě poskládanými věcmi na stole a točícími židlemi, na kterých se dalo houpat. Jen gotická klenba stropu naznačovala, že se nejedná o nově vystavenou budovu. Nebýt kójí připadala by nezasvěcenému pozorovateli jako chrám. Nezasvěcený pozorovatel by měl pravdu. Opravdu to byl chrám. Kdysi. Než ho obsadili a udělali si z něj pracoviště. Helena to upřímně nenáviděla. Nesnášela svoje zaměstnání, místo, kde ho musela vykonávat i úděl, který to znamenalo pro lidičky, kteří patřili do jejího světa. Ano,...