Z deníku prvačky 2

Cesta MHD, aneb, jak to vidí puberťačka… Nastupuji do přeplněného autobusu. Dveře se zavírají, autobus se pomalu začíná rozjíždět. Čas se neskutečně táhne, neboť město je plné aut, která se vracejí z práce. Navíc autobus se začíná postupně naplňovat a začíná v něm být nedýchatelně. Jak já nesnáším být odkázaná na MHD. Smířená se svým osudem hypnotizuji vteřinovou ručičku svých hodinek. Snažím se zabavit sledováním lidí kolem sebe. Nevím proč, ale vážně teď nedokážu na nich vidět nic zajímavého. Proč mi to jen nejde…?! Že by sen ten čas konečně trochu poposunul? Právě totiž dojíždím tam, kam chci. Ačkoli jdu svým způsobem velmi pomalu, čas se prostě nehýbe. Ačkoli žádné auto nejede a všichni přechází, já se stejně zastavuji u přechodu. Vlastně ani...

Z deníku prvačky

Pojďte nahlédnout do deníčku jedné nešťastné prvačky…Milý deníčku, je to zlé. Je to moc zlé. Nepamatuješ se, že bych někdy psala, že jsem přišla domů a celý den jsem se učila? Ne? Tak nejvyšší čas s tím začít. Bylo mi jasné, že se budu muset učit trochu víc, ale že až takhle?Ale první jednička tady za tu námahu stála. O tělocviku už jsem měla tu čest ukázat, jak jsem „nadaná.“ Navíc za přítomnosti svých milých bývalých spolužáků, kteří ze mě měli za plotem skvělou zábavu… To zase budou v tanečních narážky… Taneční. To je snad to jediné, o čem opravdu můžu napsat, že mě baví. Prostě pohádka. No jo, jsem romantička, ale to už ty přece dávno víš. Jenže teď své romány nějak nestíhám číst. A docela mě to deprimuje. Jo, přiznávám, je to...