Kapitola 1 – Wilsonská střední

Probouzím se za zvuku budíku. Okamžitě se mi honí hlavou myšlenky, co bude dál. Je to tady. Den kvůli kterého jsem nebyla schopná usnout. Avšak nyní bych raději spala než se smířila se skutečností že svou postel uvidím až za čtyři roky. A možná ani to ne. Vím, že máma už netrpělivě čeká dole a má připravenou snídani. Jen jsem zvědavá jestli si dala záležet, protože ji dlouho neuvidím anebo udělala jen nějakou rychlovku, protože spěcháme na nádraží. Seběhnu dolů, ale nikde nikoho nevidím a snídaně na stole také není. To jsem si mohla myslet. Popadnu toast a začnu si ho mazat rychle máslem. „Mami?“ zavolám přes byt a vyběhnu nahoru do ložnice. Zakousnu se do toastu. „Mami si tu?“. V ložnici nikdo není. „Zlato, tady jsem,“ozve se...