Harlekýn

Za bílou maskou… Za bílou maskou se šklebem optimisty, pravou tvář skrytou a oči s modří nebe, jen prázdnota a žal čistý. Kde život je jen hrou s hráči cirkusu patřící, s tváří tuší črtanou, za níž jen duše prosící a chladné srdce spící. Já, prosím, chci maskou strhnout, svobodu vykoupit, sám sebe oloupit, smazat harlekýna tvář a ze hry navždy vystoupit. Za bílou maskou jen prázdné místo, tělo tuhé, bledé, bezvládně ležící, spící, avšak na duši...

Autor : dne 08/06/2011 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Obrázkové drabble VI. od Katelyn

Další z nejlepších příspěvků do soutěže Obrázkové drabble, kolo šesté. Smrt. Hraje si s lidmi a jejich životy jako s kartami. Mávnutím ruky působí smutek a bolest. Chodí po domech zahalená v černém plášti a hledá oběť. Ale někdy nevztáhne svou kostnatou ruku jen na černou látku. Oděná do bílé si sedne za stůl a hraje na náhodu. Párkrát do roka, to ji baví nejvíc. V životě smrti už začíná být nudné rozhodovat pouze o starých nebo nemocných lidech. Ti ve smrti naleznou klid. To ona má mnohem raději svůj bílý hábit. Nemilosrdně si udělá radost, zamíchá kartami a vybere si pár úplně nevinných lidí. Jen tak. Aby nebyla...

Autor : dne 05/22/2011 | Obrázkové drabble, Ze sálu soutěží, Ze STOklas | 0 komentářů

Obrázkové drabble IV. od Katelyn

Další z nejlepších příspěvků do soutěže Obrázkové drabble, kolo čtvrté. Ta doba. Doba temna, zkázy, zloby. A válka. Těžko říct, proč spolu lidé válčí. Všude jen temná atmosféra a lidé se bojí. A strach je to, co pohřbívá naději. A naděje je to, co nikdy nesmí umřít. Ale ona nikdy nezahyne, jen když je na pokraji smrti, tak nejde vidět. Je totiž malá a skrývá se ve střelném prachu pod půdou zničenou válkou. Ale ve válce se vždy najde alespoň jeden člověk, který věří. Ať už je to dítě nebo stará paní chránící svou rodinu. A ta krásná jasná špetka naděje vzlétne mezi nás. A bude nás hřát svou...

Autor : dne 01/27/2011 | Obrázkové drabble, Ze sálu soutěží, Ze STOklas | 0 komentářů

Zkouška posledního rodu – část třetí

Třetí část povídky je tady. Zbývající tři bojovníci odhodili poslední kámen a vklouzli do podlouhlého, ze stran osvětleného tunelu, který byl zakončený bránou s mřížemi, na nichž seděla připevněna destička s bledě modrým symbolem. Tento symbol patřil hobitovi. „Tak myslím vážení, že se vidíme naposledy. Nebyli jste až tak špatní, ale tady víle by mohl někdo ubrat kapku ega. Tož já valím, mějte se jak chcete.“ A hobit se otočila pomalu se odšoural k bráně, kde přiložil svůj kámen k znaku a ta se otevřela. Hobit oněmělý úžasem chvíli stál a zíral před sebe, dokud za ním nezaklapl zámek na bráně. Před ním se opíral žebřík vedoucí dolů do chodeb labyrintu, na něž hobit užasle zíral. Labyrint byl totiž tvořen zrcadly, která házela odlesky a třpytila se, což působilo...

Autor : dne 04/12/2010 | Zkouška posledního rodu - N | 0 komentářů

Zkouška posledního rodu – Část druhá

Druhá část příběhu právě začíná. Všichni čtyři bojovníci právě stáli ve spoře osvětlené jeskyni a lehce vyděšeně koukali kolem sebe. Před nimi nebylo nic než jen malý otvor zavalený balvany a vedle něj ležela na zemi mistička, v níž byly čtyři kamínky a cedulka s nápisem. Rytíř okamžitě přistoupil k cedulce a začal nahlas předčítat: Každému z vás jeden kámen patří a symbolizuje váš rod. Splníte-li lsti a nástrahy pro váš rod uvnitř jeskyní a vložíte kámen do otvoru jemu určenému, váš rod bude i nadále hrdě nosit své jméno na planetě zvané Země. Pokud ale úkol nesplníte, kámen se změní v prach a s ním i všichni členové vašeho rodu. Nyní pozvedněte svůj kámen, jež znamená váš osud. Nastala chvíle ticha a víla pozvedla misku s kameny, z níž si každý vybral ten svůj....

Autor : dne 03/22/2010 | Zkouška posledního rodu - N | 0 komentářů