Bože, nezlob se! – N

A osmého dne se bůh spletl…

Druhá část povídky právě začíná. „Hehehe, támhletěmi dveřmi, ten mě fakt dorazil,“ řehtal se Bruno a plácal se do kolen. Potom vrazil Petrovi herdu do zad. „Dobře, kámo, myslím, že tě vybrali dobře!“ Petr jen nechápavě zavrtěl hlavou. Připadal si jako ve snu. Či spíš v noční můře. Elfka a víla se mezitím vrátily z průzkumné cesty do nitra hory. „Cesta kupředu je volná,“ oznámila Keely a zatřepala křídly. Vypadala nadšeně. „Ach, zvládli jsme první úkol a postupujeme dál,“ jásala a létala kolem dokola v kroužcích. Bruno ji jen zpražil pohledem. „Nechval dne před večerem. Řekl bych, že to nejhorší nás ještě čeká,“ pronesl pragmaticky. „Myslíte, že se teď už můžu vrátit?“ přerušil je svou otázkou Petr. Trojice se k němu otočila. „Víš,“ začala opatrně Keely, „myslím,...

Autor : Janel Weil dne 03/28/2010 | Bože, nezlob se! - N | 0 komentářů

I bozi mají své dny!

Třinácté soutěžní dílo se právě představuje. Na oblačném polštáři seděl jeden ze čtveřice přírodních bohů a líně šťouchal velkým prstem do oblaků a cvrnkal je jako kuličky. „Mám o Aetha strach,“ prohodila Terra a pročísla si rukou záplavu olistěných vlasů. Undia jen pokrčila rameny. „Jen se nudí, nic víc. Nic mu není,“ zašplouchala v odpověď a ledabyle mávla rukou, až se kolem rozstříkly kapky. „Nudí se už moc dlouho. Ještě vyvede nějakou hloupost… vzpomínáš na ta tornáda před deseti lety?“ „Ach, nebuď tak starostlivá, sestřička,“ poskočila Undia na místě a protočila blankytné oči. „A když už se chceš starat, radši vymysli řešení.“ Terra zamyšleně vytrhla ze své kštice dozrávající kaštan a...