ŠKM – Žíhaný oblázek

Už nevím, kolik tehdy bylo princezně Magdaléně let, možná tak sedmnáct, možná méně. Ale příběh, který vám budu vyprávět, se stal pár let po události, kdy Magdaléna nalezla ve starém stromě malý knoflíček a papírek – vzkaz pro budoucího nálezce – a uložila jej do své truhly. Princezna Magdaléna vyrostla a den ode dne byla krásnější, začaly se jí tvořit ladné křivky a v obličeji už začínala postrádat rysy dítěte. Avšak i přes všechny změny se Magdaléna nezměnila, a ať se to její matce líbilo nebo ne, stále to byla rozpustilá a veselá dívenka. Všechno to začalo jednoho krásného dne, kdy jako před lety procházela okolo starého vysokého platanu. Změnil se. Princezně už najednou nepřipadal tak vysoký, vlastně by na něj vylezla bez škrábanců. Ale přibylo mu vrásek....

ŠKM – Zlatá podkova

Magdaléna vstala z postele a rozhlížela se po loukách, které obklopovaly její zámek. Poslední dobou jí všechno něco připomínalo. Zadívala se do slunečních paprsků, vzala si do ruky nám již známou černou šperkovnici a rukou zajela na dno. Vytáhla zlatavou věc a oči se jí zaplnily slzami… „Hop a skok!“ Bylo jí šest let, hrála si na louce a přemýšlela, co by ji bavilo. „Magdaléno! Magdaléno! Ne, že se ušpiníte!“ volala na ni tehdy její hraběnka Couvier, ale malá dívka nepřestala. Bavilo by ji možná tancovat, ale vždycky si pošlapala nohy a ohrozila sebe i ostatní, její barvy končily většinou všude jinde než na plátně a hraní na hudební nástroje ji nudilo k smrti. „Nechytíš mě!“ volala malá copatá dívenka utíkajíc někam k lesu. „Magdaléno! Stůjte!“ Hraběnka se nerada...

ŽD8 – První krok

Romantické drabble   Podívá se, nepodívá se? Proboha, tak se podívej! Já se vykoupala, navoněla, učesala… ano, dokonce jsem se i učesala! Tak se podívej, jak mi to sluší! To snad není možné, on se nedívá… Jí to tak sluší, dokonce se i učesala! To obvykle nedělá. Většinou tady běhá, na všechny se usmívá… na mě taky, ale to ona na všechny. Achjo. Jestli se nepodívá, tak na něj převrhnu vázu s kytkou. To by bylo, aby se pak nepodíval. Na co čekat, jdu do toho. BUM, BÁC. Promiň, já nechtěla! To… to… to nevadí. Jmenuji se Eliška. Já jsem Radim. * * * Později Kouzelníkovi. Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD8 – Jak jsem poznala toho pravého

Romantické drabble   Tehdy jsem si všimla, že ho miluju. Byl na mě vždycky milý, staral se a zajímal se o mě. Úplně jsem mu četla z jeho pomněnkových očí. Když jsem přejela pohledem přes jeho úsměv, podlamovala se mi kolena. Musela jsem být rudá, jak jsem na něj koukala. Podal mi květinu, šla z ní cítit láska. Objal mě a myslela jsem, že zešílím. Hrudí jsem byla stále přitisknuta k němu a najednou se samovolně jeho rty vpily do mých. Poletující motýlci mne šimrali v břiše a před očima jsem měla největší ohňostroj svého života. Protože když se milujete, není co řešit. Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD8 – Rande naslepo

Romantické drabble   Mazi vstoupil do místnosti. Mazi: Ahoj. Bbeka: Ahoj. Už jsem myslela, že tu budu sama. Mazi: Nikdy bych tě samotnou nenechal. Mazi: Ty si samotná nezasloužíš být. Kéž bychom se viděli. Bbeka: Třeba jsme se někdy minuli na ulici. Mazi: Víš, i když neznám tvé jméno, tak mám pocit, jako bychom k sobě patřili už odjakživa. Toužím tě vidět. Bbeka: Já tě chci také poznat. Bbeka: Už mi nestačí slyšet jen tvůj hlas a číst jen tvé zprávy. Mazi: Musím tě vidět hned. Bbeka: 😀 Vždyť víš, kde bydlím! Mazi: Chci tě už konečně políbit. Mazi opustil chat. Bbeka: ?? Redakční úpravy provedla Helenia...