Plná náruč sedmikrásek
Slunečný den končí, paprsky zapadají a já se šinu velmi pomalu polní cestou, která se vine od vesnici k vesnici. Nikde nikdo a v dáli zapadá slunce, mraky ho ochotně schovávají a poslední paprsky mi oranžovými odstíny dopadají na kůži a zahřívají mě. Vzduch vane však čerstvý, není takové to parné dusno, ale předpokládám, že to v létě teprve přijde. Toto mám na jarních dnech nejraději. Pramen vlasů, který mi vítr češe, si zastrčím za ucho. V ruce svírám květiny, které jsem natrhala po cestě a svázala je do úhledné kytice. Kéž bys jen viděla, kam jsem až došla. Kam až bych došla, kdybys tu byla se mnou? Zamžourám. Na chvíli odvrátím zrak od slunce a otočím se, abych pořádně viděla na louku. Je plná nejrůznějších malých květů. Tráva je sice vysoká, ale i přesto si...
Lenost
Z pera Amandy Wright. Ráno se probudím. Zjistím, že už není ráno, že den je očividně v plném proudu. Ležím ještě několik minut v posteli a svalím se z ní až na oběd. Ten mi je však přinesen až pod nos a krmí mě. Nemusím ani rukou hýbnout. Přemýšlím, co budu dneska dělat, než se rozmyslím, je dávno po obědové době a chtěla bych jít ven. Nakonec se přesunu do kočáru s pomocí dvorních dam a hrozně mě to unaví. Jízda zahradami je překrásná. Měla bych toho tolik dělat, ale zkrátka není čas, motivace ani síla. A proto setrvávám pořád tady, sama, obklopená...
Podvod
Z pera Amandy Wright. „A kdy se budeš učit?“ volala na mě matka. Šmarja pano. Co je jí do toho? Však ty NKÚ dám úplně s klidem i se zavřenýma očima, nechávají mě absolutně klidným. V den zkoušek se podívám, co všechno mám umět a v té hlavě to za ty roky někde zkrátka bude. Lepší taktiku nikdo nemá, bez práce a účinně. „Kde mám tu složku, mami?“ řvu po celém domě a nemůžu najít ani jeden ze svých starých podkladů. No, zkrátka si budu muset pomoct jinak. Sednu si fikaně za nejchytřejší spolužačku a při sebemenším pohybu jejího testu tupě opisuji každou...
Upřímnost
Z pera Amandy Wright -*- V hlavě mám zmatek. Výčitky mi plují mozkem jako mraky a já vlastně nevím, na co myslet dřív. Jestli mám jít uklidit střepy nebo se zbláznit z myšlenky, že oznámím matce, že jsem rozbila její oblíbenou vázu, kterou zdědila po babičce. Brečím a jsem na sebe neskutečně nazlobená, takové věci se dějí jenom mě. Na malou chvíli jsem si myslela, že bych to mohla uhrát na našeho psa, ale to je strašné zlatíčko a nemůžu to udělat ani mu ani sobě. Tak jí to půjdu říct. Utřu slzy. Jednou by se to stejně dozvěděla. Jsem odvážná. S upřímností nejdál...
Víra
Adventní stoslůvka z pera Amandy Wright. -*- Kam zmizely ty dny, kdy jsem to ráno vstávala o dvě hodiny dříve, než kdy jindy, každá minuta utíkala pomalounku, nepozřela jsem celičký den ani sousto a oči mi zářily jako baněčky na stromku. Věřila jsem, že Vánoce jsou bezpochybně ten nejlepší den z celého roku, kdy se plní zázraky, všechno je zalité láskou, klidem a žijeme jako v pohádkách, které jsem hltala jednu za druhou. Tak proč dnes Vánoce vnímám jako každý jiný den? Já tu dětskou radost někde hluboko v sobě ale mám a věřím, že jednou, až budu mít své děti, se zase probere z hlubokého spánku.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
