Lenost – O líné bludičce

Z pera Beteramis Athenodoros -*- Malá bludička ležela v kapradí a přemítala. Měla by celou noc bdít nad pěšinkami v močálu, střežit jejich tajemství. Jí se ale nechtělo. Proč by měla? Ležet v kapradí je zábavnější! Ať si pěšinky střeží jiní. Ten večer procházel lesem vlk samotář, zkušený životem. Věděl, že v lese leží bažina, ale věděl také, že ji pozná podle svitu bludiček. Dokud je nespatří, nemusí se o půdu pod nohama bát. A tak jen vyděšeně zavyl, když mu země zmizela pod nohama. Bludička se lekla též. Vyletěla z kapradí, aby vlkovi pomohla, ale bylo pozdě. Kdyby nebyla líná, spílala si, mohl...

Víra – Letní horko

Z pera Beteramis Athenodoros. -*- Bylo horko, tráva žloutla a z cest se prášilo. „Potřebuju pít,“ plakala malá kopretinka, věšela hlavičku. „Musíš k potůčku,“ radila jí včelka, „tam je vody dost.“ Kopretinka posmutněla. Vždyť nemá křídla. „Neboj,“ chlácholila ji žížala. „Stačí se zanořit hluboko do hlíny, nemusíš nikam létat!“ Kopretinka však posmutněla ještě víc. Kořínky má krátké, jak se má dostat hluboko? „Musíš mít víru,“ pošeptal jí vlčí mák. „Pak přijde déšť a zalije nás.“ Tak kopretinka pohlédla k nebi a celým srdcem věřila v déšť. Pár dní to trvalo, ale nakonec přišel. Kopretinka plakala radostí. Někdy zkrátka není jiná možnost. Někdy můžeme...

Obžerství – Příliš tučná

Z pera Beteramis Athenodoros. -*- Byla hluboká noc a ona místo spánku seděla na lístku a žvýkala. Nemohla si pomoci, tyhle mladé lístečky jsou nejlepší. „Necpi se, vždyť praskneš!“ zacvakala kusadýlky její sestra z vedlejšího listu. „Jen závidíš, že mám křehčí lístek než ty!“ nedala se. Nakonec, když bude hodně jíst, bude z ní ten nejhezčí motýl na světě. A tak se cpala. Když přišel čas kuklení, všechny sestry už visely ze stonku dolů, jí ale nešla kukla vytvořit. Tučné tělíčko se do malé schránky nechtělo vtočit. Pomáhala si nožkama, ale bylo to marné. Asi opravdu neměla tolik jíst. Ta hrůza! Krásným motýlem nikdy...

Lakomství – Příběh víly

Báseň z pera Beteramis Athenodoros. -*- U živého pramínku žila malá víla. Na své místo překrásné tuze pyšna byla. Sestry její přicházely pravidelně za nocí, prosily, by zůstat směly u té vody plynoucí. Malá víla nepřející pro sebe vše chtěla mít: svoje sestry vykázala, jak by jí vše chtěly vzít. Z podzimu však přišla bouře, vítr lámal silné kmeny. Strom stojící u pramínku pukl, padl na kameny. Rozryl zemi, zničil pramen, malá víla plakala. Domov svůj tam u kapradí ráno nepoznávala. Za sestrami vydala se – pomozte mi, dobré duše! „Jdi si k sobě, na své místo!“ odpověděly jí suše. Víla pláče, opuštěná. Její pláč nic...

Lehkomyslnost

Z pera Beteramis Athenodoros. -*-  Na kraji pole žily tři myšky. Dvě byly skotačivé, celé dny se proháněly pod stébly trav a mezi kamínky, volaly na třetí myšku, aby si šla zahrát také. Ta ale na jejich volání nikdy nedbala. Pilně pobíhala po poli, nahryzávala klásky a vždy, když se jí podařilo dostat se až ke zlatým zrnkům, šikovně je vybírala a nosila do nory.Skotačivé myšky tomu nerozuměly. Jídla kolem bylo přece dost.Jednou ráno ale pole zmizelo, pokrylo ho bláto. Skotačivé myšky plakaly. Co si počneme?Tehdy jim třetí myška přinesla svá zrnka. „Mám dost i pro vás,“ usmála se. „Příště nebuďte...