Spravedlnost

Z pera Cesmíny Hardy. -*- Lucie měla vždy silnou touhu po spravedlnosti, takže nikoho nepřekvapilo, když začala studovat práva a stala se úspěšnou advokátkou. Vždy se snažila pomáhat potřebným a trestat zločiny. V soudní síni neměla soupeře jí rovného. Nyní přijala těžký případ obhajoby vraha, který ovšem od začátku tvrdí, že je nevinný, že té malé holčičce neublížil. Důkazy nic s určitostí neprokazovaly, takže se proces vlekl. Porota byla proti němu začátku zaujatá a žalobce se vyžíval ve zdůrazňování odpornosti činu. Nakonec se to povedlo a vrah byl osvobozen. Konečně byl propuštěn z vazby a Lucie ho doprovází ven na svobodu. Její klient se k ní na schodech otočil a řekl: „Spravedlnosti bylo nakonec učiněno za dost, že?“ Lucie kývla a šla vedle něj...

Upřímnost

Z pera Cesmíny Hardy. -*- Rodiče zase křičí, že se špatně učím a školu flákám. Chtějí mít ze mě velkou a slavnou čarodějku, o které se bude vyprávět ještě několik generací po mé smrti. Myslím, že přehánějí, nejsem zázračné dítě, stejně jako oni nejsou dokonalí a školu v Bradavicích dokončili s odřenýma ušima. Upřímnost k sobě samotné je podle mě důležitá. Na kouzla a máchání hůlkou nemám talent. Za to moc přírody a zelená magie mě vždy fascinovala. Co zasadím, to rychle roste a bujaří. Bylinkaření, cítím, že to je má cesta. Stačí být upřímný a uvědomit si, co chci dělat, a za tím...

Zoufalství

Z pera Cesmíny Hardy. -*- Teď už mi zbylo jen zoufalství. Opustil mě manžel, protože si našel o mnoho let mladší blondýnu. Rozvod proběhl bouřlivě a manžel se ukázal jako ničema. Jak je možné, že ho po tom všem mám stále ráda? Přitom mi mi zničil život. To on za to může. Tak se sebe ptám, co budu dělat? Sedím na staré a rozvrzané pohovce, upíjím levné víno a utápím se v zoufalství nad ztrátou života. Pak si uvědomím, vážně můj život skončil? Mohu bydlet v téhle malé garsonce a mám trochu peněz, takže to není zase tak černé. Možná časem najdu nový smysl...

Cudnost

Z pera Cesmíny Hardy. -*- Víla sedí pod vrbou u jezírka, dlouhé vlasy si rozčesává zlatým hřebenem a zpívá tichou píseň o lásce. K jezírku kdysi chodíval krásný mladík a pozoroval vílu při zpěvu a tanci na louce. Zamiloval se do ní a ona do něho. Mnoho dní se na sebe dívali a povídali si, ale víla věděla, že smrtelník do jejího světa nepatří. Víla musí zůstat cudná a nevinná panna, jinak by ztratila svou magii. Mladík vytrvale chodil k jezírku a stárnul rok po roku, až jednoho dne už nepřišel. Cudná víla sedí u jezírka a zpívá o lásce a vzpomíná na krásného mladíka.

Lstivost

Z pera Cesmíny Hardy. -*- Říkají mi Lišák a živím se jako podvodník. Ne nadarmo se o mně říká, že jsem mazaný a lstivý jako lišák, proto ta přezdívka. Kdysi jsem začínal s jednoduchými podvody, ale teď už jsem jiná liga. Jsem zvyklý na přepych a peníze si seženu jakkoliv. Lstivě hraju hry s ženami, které svedu a oberu je o úspory. Než se rozkoukají, už mám peníze u sebe a ještě mi děkuji za přízeň. Je to zábava. A užíval bych si dál, jen kdyby mě nechytili. Teď ve vězení přemýšlím, jak obelstím jiné vězně a vydělám na tom. Být lstivý je prostě snové.