Střídmost

Adventní stoslůvka z pera Rose Daninatali. -*- „Prosím, usaďte se ke Štědrovečerní večeři,“ řekne maminka dětem a manželovi. Na stole mají trochu polévky a malý kousek řízku s lžící bramborového salátu. „Tatínku, nech to cukroví,“ upozorní svého manžela, který se natahoval pro to vynikající linecké kolečko. „Letos se zaměříme na jednu ctnost. Víte kterou?“ Chvíle ticha. „Lásku?“ odpoví tatínek. „Střídmost, tatínku, střídmost.“ „Mami, a co to je ta střídmost?“ zeptá se nejstarší syn. „Pamatuješ si na minulé Vánoce, kdy tatínkovi bylo strašně špatně, protože snědl na co přišel?“ Syn přikývne. „Takže letos žádné přejídání, budeme jíst střídmě, abychom si ty Vánoce užili bez bolebřichu. Dobrou chuť...

Cudnost

Z pera Rose Daninatali -*- „Hele, holka, nedělej fóry,“ řekne oplzlým tónem muž a položí mi ruku na stehno. „Ne, děkuji, na večer mám jiné plány,“ odvětím a odsunu se z jeho dosahu. On ale stále dotírá. „Bude se ti to líbit.“ „To silně pochybuji,“ snažím se ho ignorovat. Muž začne být agresivnější. „Co je? Chováš se jako nějaká stará panna.“ Otočím se na něj s úsměvem. „Správně, teď si to odhadl,“ stále s úsměvem mu naliji zbytek svého pití do klína a se vztyčenou hlavou odcházím. Cudnost se v této době už moc nenosí. Ale já si počkám na toho pravého. Cudnost je...

Lenost

Z pera Rose Daninatali -*- Hostinský, dneska se mi vůbec, ale vůbec vyprávět nechce. Už jenom to otevírání úst je únavné. Můj mozek je jak zpomalený. Příběh mě žádný nenapadá. Vlastně se mi vůbec nic nechce dělat. Cože? Že už vlastně vyprávím o jedné známé neřesti? Ach ano, lenost, moje stará známá. Občas si přijdu jako ten líný Honza. Jen se zahrabat do peřin za kamna a nevystrčit nos dokud to nepřejde. Lenost je takový sedmihlavý drak, kterého je těžké přemoct. Ale stejně jako Honza se nakonec zvednu, popadnu meč a toho draka zabiji. Souboj je to těžký, ale vítězství je sladké. Přesně jako...

Píle

Z pera Rose Daninatali -*- „Raz, dva. Raz, dva. Makáme. Držíme se režimu a nikdy nepolevíme.“ Asi tak nějak si představuji, že pracují mravenci. Už jste je někdy pozoroval? Ne? Já ano. To hemžení kolem mraveniště. Každý mravenec tam má svou práci. Jeden nese malý kousek jehličí, druhý nese kousek větvičky. A támhle se jeden stará o potravu a nese do mraveniště kousek borůvky. A když jim do cesty vstoupí nějaká překážka nebo na ně někdo zaútočí, tak se tomu společně postaví a překážky se zbaví. Samozřejmě nesmíme zapomenout na všechny ty mravence, kteří se pilně starají o své larvy. Tomu se už říká...

Závist

Z pera Rose Daninatali. -*- „Koukni na něj jak je hezký a ty svaly,“ řekne s obdivem Lucie. „Jen kdyby tě slyšel Tomáš,“ odpoví Eva. Eva svou kamarádku nechápala. Doma na Lucii čekal pěkný, pracovitý a milující muž. A ona stejně využila každé příležitosti, kdy mohla ostatním ženám závidět jejich muže. Jeden byl vyšší, druhý bohatší, třetí měl více svalů. Ale ani jeden nebyl jako Tomáš. Ten měl alespoň smysl pro humor, byl přátelský a nikdy neodmítl někomu podat pomocnou ruku. Úsměv ze kterého se podlamují kolena. „Na co myslíš?“ vytrhla Lucie Evu ze snění. A Eva se zastyděla, že své kamarádce vlastně také...