Lenost

Báseň z pera Melisy Pestré. -*- Kdysi žil muž. Karel se jmenoval. Byl hrozně líný. Pořád by pouze spal. Když zrovna nespal. Na posteli ležel. A zatímco lenošil. Čas života běžel. Den se s nocí střídal. On to ale nevnímal. Střídavě se budil. Potom zase usínal. Odmítal se zvednout. Pro něco si dojít. Natož se občas. Venku třeba projít. Návštěvy nepřijímal. Ke dveřím by se musel hnát. Na to byl moc unavený. Prostě se mu chtělo spát. Jednou když spal. Požár v domě vypukl. Jeho křik o pomoc. V hluku ohně umlkl. Kvůli jeho lenosti. Z postele nedokázal vstát. Proto se rozhodl. Nakonec ten pokus...

Láska

Báseň z pera Klotyldy Malíkové. -*- Potkala jednou dívka chlapce, dobře jim spolu bylo, chodili brzy tlapku v tlapce, to se jim lehce žilo. Pak stárli a víc bylo strastí, a na vše času méně, však dál si byli hosté častí, snili o stejném jméně. Neshody měli, hádky taky, občas únava vládla, nad vztahem různé plují mraky, třeba jen hora prádla. Slíbili si, že v dobrém i zlém, a tak to taky měli, pro svůj cit zvládli, že po každém sporu omluvy zněly. Nemají žádný z nich svatozář, však před notnou řádkou let, společně stoupli si před oltář, začli domov vytvářet, pro lásku svou spolu...

Lehkomyslnost – Odmítnutá

Báseň z pera Indris Elwinor. -*- K psacímu stolu usedám, Přemýšlím, jak ti vědět dám, co odehrává se v srdci mém, kvůli tobě zlomeném. Mou lásku jsi sprostě odhodil, Jak papír, co ti od jídla zbyl. To tak málo pro tebe znamenal, Člověk, jenž ti cit svůj dal? Či byla jsem jen pouhou hrou, Co zpříjemní ti chvíli zlou. Proč nyní již o mě nestojíš a za jinými se ohlížíš? Jak přihlouple ses usmíval, Když navždy si mi sbohem dal. „Už pro mě nejsi nová, víš?“ To přece i ty pochopíš. Pak na patě ses obrátil, Ode mě se odvrátil. Zůstala jsem samotná, Jako růže...