Cudnost

Z pera Theresy Meyers. -*- Amanthea si vždy připadala trochu jiná. Zatímco všechny její spolužačky již poměrně brzy sváděly a provokovaly chlapce, kteří se jim líbily, ona si raději četla a prožívala románky jiných. Chtěla si počkat na toho pravého, který jí nezlomí srdce, jakmile mu řekne „Ne!“. A tak Amanthea čekala a sledovala, jak se jejím spolužačkám brzy zakulacují bříška a musí řešit nelehké situace. Ne, že by snad ona nikdy s nikým nechodila, to zas ne. Jen si dávala pozor, zda je to opravdu ten pravý, zda to s ní opravdu myslí vážně nebo ne. A nakonec se dočkala a opravdu se...

Trpělivost – Pět po dvanácté

Z pera anonymního autora. -*- „Dáte si ještě něco?“„Děkuji, já raději půjdu…“Servírka se soucitně pousmála a odešla. Andrea dopila zbytek úplně vystydlé kávy, a asi po sté pohlédla na mobil.Renata tu dávno měla být. Domlouvaly se přece, že se potkají ve čtyři. Na displeji svítilo 17:27, ale Renata pořád nikde. Volala jí, jenže jí to nezvedla. Nedochvilností byla Renata proslulá, avšak tohle bylo moc i na ni…Snad se jí něco nestalo?Andrea se neklidně zavrtěla v křesle. Počká do půl, a pak by možná měla zkusit…Náhle uslyšela prudké kroky.„No ahoj, prosím tě, tomu nebudeš věřit, já jsem vyrazila...

Obžerství

Z pera Simelie Mallorny. -*-  Ellis seděl u stolu a mastnými prsty držel v jedné ruce kuřecí stehno a v druhé klobásu. Stůl byl bohatě prostřen a Ellis nikomu nedovolil, aby se jeho jídla někdo dotknul.Jeho zvykem bylo sednout ke stolu a jíst až do té chvíle, kdy mu dech stačil. A i poté s chutí pokukoval po zbytcích na stole, které nikdo nesměl odnést, kdyby náhodou mu slehlo.Jako malé hladovějící dítě si o takových dobrotách mohl nechat jen zdát, jako dospělí se rozhodl, že si je bude užívat. Jenže netušil, že díky jeho přejídání mu Zubatá odměřuje poslední zrníčka času na...

Pomluva

Z pera anonymního autora. -*- Plný nadšení jsem uzavřel branku a vydal jsem se do ulic městečka. Slunce již zářilo na čistém nebi a tento den se zdál býti perfektním. Slušně jsem pozdravil souseda, ale ten odvrátil zrak a něco si sám pro sebe zamumlal. Zvláštní. Dále jsem to nijak nepitval a pokračoval jsem ve své cestě. Každý člověk, který kolem mě prošel udělal téměř ta stejná gesta. Nakrčil obočí, otočil se k osobě po jeho pravici či levici, neslyšně něco zašeptal a náhle oba odcházeli pryč. Celé to vypadalo jako jakési spiknutí. Později jsem ale zjistil, že o mně byla roznesena dosti nehezká...

Víra

Z pera Saiph Lacaille. -*- Věř a víra tvá tě zachrání! Věř, běž a dokážeš. Stačí věřit, vše se spraví.Tím se lidé utěšují, když potřebují naději. Na tom nic není. Anežka, má známá z pobřeží, byla důkazem – kdykoliv se stalo něco zlého, přišla velká voda, nezdařil se lov, pomodlila se za zlepšení; pak šla pomáhat, s čím bylo třeba.Její sestra Eliška vdaná do hor měla k životu jiný přístup – možná proto už mezi živé nepatřila. Když přišel první sníh, sedla si ke krbu a věřila v brzké tání. Neměla zásoby, nepočítala s mrazy.Její tělo nalezli až na jaře, když slunce začalo...