Pomluva

Z pera anonymního autora.

-*-

Plný nadšení jsem uzavřel branku a vydal jsem se do ulic městečka. Slunce již zářilo na čistém nebi a tento den se zdál býti perfektním. Slušně jsem pozdravil souseda, ale ten odvrátil zrak a něco si sám pro sebe zamumlal. Zvláštní. Dále jsem to nijak nepitval a pokračoval jsem ve své cestě. Každý člověk, který kolem mě prošel udělal téměř ta stejná gesta. Nakrčil obočí, otočil se k osobě po jeho pravici či levici, neslyšně něco zašeptal a náhle oba odcházeli pryč. Celé to vypadalo jako jakési spiknutí. Později jsem ale zjistil, že o mně byla roznesena dosti nehezká pomluva.