Archives | SubSalix

Víra

Z pera Trixie Delilah Sinclair. -*- Ležela na studené kamenné podlaze. Světlo zde nedopadalo. Nevěděla, jak dlouho tu byla. Podle stavu svých vlasů asi velmi dlouho. Na paži měla krví vyrytou kresbu, růži. Jejich symbol. Trhla sebou, zaslechla kroky. I za tu dobu si nezvykla a nikdy nezvykne. Každý den ten stejný koloběh, nikdy neměnící stereotyp. A jako vždy, nic neřekne. Ví, že musí vytrvat. Ještě vydržet, musí být přece někdy konec. Jednou to musí skončit a všichni zaplatí za tohle všechno! Odhodlaně zvedla hlavu právě ve chvíli, kdy se otevřely dveře a dovnitř vešla ta stvůra. Hlavou ji prolétla myšlenka: Víra je teď tvou...

Autor : Trixie Deliah Sinclair dne 10/22/2021 | Ctnostně neřestný hostinec | 0 komentářů

Obžerství

Z pera Theresy Meyers. -*- Každý se občas (hlavně během období oněch prokletých svátků vánočních) přejíme, ovšem dnes Vám budu vyprávět, jak to může dopadnout, když žaludek převezme velení nad tělem. Stuart byl po většinu svého života hubený klučina, nikdy příliš nepřibral. Jenže se pak během jednoho stresového období začal přejídat. Jeho přítelkyně mu darovala její milovanou květinu s tím, aby si pokaždé, když se začne přejídat, vzpomněl na ni a jeho zdraví. Nějakou dobu to fungovalo. Stresové období bylo však příliš dlouhé a Stuart nevydržel. Opět začal holdovat obžerství, snědl vše, co doma našel, a to včetně květiny od své milované darovanou...

Autor : Theresa Meyers dne 10/22/2021 | Ctnostně neřestný hostinec | 0 komentářů

Naděje – Má mě rád, nemá mě rád

Z pera anonymního autora. -*- „Tohle nemá cenu.“ Zorka s povzdechem odhodila kopretinu na hromádku k ostatním. Je zázrak, že v okolí vůbec nějaké zbyly. Marika jí věnovala povzbudivý pohled. „A co ho jít zkusit oslovit?“ nadhodila kamarádka s nevinným výrazem a pohodila nenápadně hlavou směrem k hloučku chlapců, kteří opodál hráli fotbal. „Zbláznila ses?!“ vyjekla Zorka pobouřeně. Marika bezelstně pokrčila rameny. „Kopretiny tomu prdlajs rozumí,“ mudrovala, „jsou to jen kytky.“ Zorka se jí chystala odpovědět, ale najednou ji cosi kulatého praštilo do ramene. Prudce se otočila a chystala se, že si to s někým pěkně vyřídí, jenže… „Ty jsi Zorka, viď?“ Stál tam...