Pomluva

Z pera anonymního autora. -*- Plný nadšení jsem uzavřel branku a vydal jsem se do ulic městečka. Slunce již zářilo na čistém nebi a tento den se zdál býti perfektním. Slušně jsem pozdravil souseda, ale ten odvrátil zrak a něco si sám pro sebe zamumlal. Zvláštní. Dále jsem to nijak nepitval a pokračoval jsem ve své cestě. Každý člověk, který kolem mě prošel udělal téměř ta stejná gesta. Nakrčil obočí, otočil se k osobě po jeho pravici či levici, neslyšně něco zašeptal a náhle oba odcházeli pryč. Celé to vypadalo jako jakési spiknutí. Později jsem ale zjistil, že o mně byla roznesena dosti nehezká...

Víra

Z pera Saiph Lacaille. -*- Věř a víra tvá tě zachrání! Věř, běž a dokážeš. Stačí věřit, vše se spraví.Tím se lidé utěšují, když potřebují naději. Na tom nic není. Anežka, má známá z pobřeží, byla důkazem – kdykoliv se stalo něco zlého, přišla velká voda, nezdařil se lov, pomodlila se za zlepšení; pak šla pomáhat, s čím bylo třeba.Její sestra Eliška vdaná do hor měla k životu jiný přístup – možná proto už mezi živé nepatřila. Když přišel první sníh, sedla si ke krbu a věřila v brzké tání. Neměla zásoby, nepočítala s mrazy.Její tělo nalezli až na jaře, když slunce začalo...

Pomluva

Z pera anonymního autora. -*- ,,Co to všichni o tobě říkají?“ zeptal se nesměle chlapec jeho kamarádky. Dívka vedle něj se zhluboka nadechla. ,,Tak je to různé…,“ nervózně se zasmála a zastrčila si pramen neposlušných vlasů za ucho. ,,Víš, vždy když někdo něco potřeboval, tak jsem jim pomáhala a byla pro ně i „kamarádka“, ale postupem času jsem zjistila, že vždy když jsem odešla, tak zaznělo moje jméno ve smyslu „Ta není normální“ nebo „Je hrozně otravná“ či podobně, a tak jsem si uvědomila, že pomluva tě nemine, ať už děláš cokoliv dobrého pro ostatní,“ povzdechne si smutně dívka a uplakaně se zahledí na...