Trpělivost – Pět po dvanácté

Z pera anonymního autora.

-*-

„Dáte si ještě něco?“
„Děkuji, já raději půjdu…“
Servírka se soucitně pousmála a odešla. Andrea dopila zbytek úplně vystydlé kávy, a asi po sté pohlédla na mobil.
Renata tu dávno měla být. Domlouvaly se přece, že se potkají ve čtyři. Na displeji svítilo 17:27, ale Renata pořád nikde. Volala jí, jenže jí to nezvedla. Nedochvilností byla Renata proslulá, avšak tohle bylo moc i na ni…
Snad se jí něco nestalo?
Andrea se neklidně zavrtěla v křesle. Počká do půl, a pak by možná měla zkusit…
Náhle uslyšela prudké kroky.
„No ahoj, prosím tě, tomu nebudeš věřit, já jsem vyrazila včas…“