Na velikosti nezáleží
A máme tu dalšího bobříka ponaučení. Tentokrát z pera slečny Bibi Anne. -*- Žila byla fenka Jasmí. Byla to yorkšírská teriérka, tedy malé plémě už ze své podstaty. Ona sama byla ještě poloviční oproti svým sourozencům. V běžné přírodě by nepřežila ani náhodou, ostatní zvířátka by si z ní udělala sekanou či bifteky. Jenže Jasmí měla jeden kouzelný dar. Měla obrovské a statečné srdce – myšleno obrazně, samozřejmě. Byla to bojovnice nejen v životě, ale své srdce vkládala do všeho, co dělala. Nejraději měla svůj míček. Jak se vyrazilo ven, neviděla a neslyšela žádné pejsky ve svém okolí, ale jen fixovala očima, kdy její „dvojnožec“ sáhne do psí tašky, vytáhne míček, lehce na něj zapíská a hodí ho dopředu. Na ten povel vyrazila ven. Běžela, co jí...
Alice: Hořká vůně mandlí
Proud vody jí stékal po holých zádech a ona si v hlavě přehrávala všechny důkazy, které se jí doposud podařilo odhalit. Chtěla sice alespoň na okamžik na svou práci zapomenout, ale nešlo to. Důkazů, které měla, nebylo bohužel mnoho, a tak si některé věci bylo třeba vydedukovat. Například zápisník s podivnými zápisky. Jakýmisi kódy, kterým ani nejzkušenější šifrovači od police nepřišli na kloub. Nebo ty zvláštní výstřižky v šuplíku oběti. Zdánlivě spolu nesouvisející výstřižky, ale něco přeci jen měly společné. Něco, čeho si na první pohled nevšimla. Až teď, když jí horké kapky dopadaly na kůži, si uvědomila, že se v každém vystřiženém článku jednalo o ztracené děti. Avšak v jiných městech, zemích, časech a s jinými způsoby zmizení. Ač to tedy na první pohled...
Alice: Záhada zmizelého prstenu
Alici probudil zvonící telefon. Rozespale se po něm natáhla, matně postřehla čas 05:20 a neochotně přijala příchozí hovor. „Ehm… prosím?“ Odpověděl jí hluboký mužský hlas. „Alice? Tady Alex, omlouvám se, že volám tak brzy.“ Alice zamžourala očima a chraplavě se optala: „Alex?“ Z telefonu se ozvalo uchechtnutí. „Rockfort. Volám z okrsku.“ „Jo… jasné, promiň. Potřebuješ ještě nějaké info ke včerejšku, nebo co?“ „Ne, naopak, hodila by se mi tvoje asistence na čerstvém případu. Vloupání, takže nic extra kritického, ale tlačí na mě shora, chtějí na to využít všechny naše zdroje, což znamená i tebe. Oloupeným je Christian Moreau, stalo se to sotva před pár...
Poslední z rodu
Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes. * Stmívalo se. Vítr přestal foukat. Stará žena, správkyně hradu a čerstvá vdova, otevřela okna a nechala do místností proudit čerstvý podzimní vzduch. Pozvedla oči a zadívala se na nedaleký hřbitov. Už dlouho tam ležel její manžel. Neměla už nikoho. Jen hrad, který pomalu chátral, stejně jako ona. Blížil se čas jejího věčného odchodu, cítila to. Vzala do ruky svícen a vydala se ke hřbitovu. Míjela hroby a očima přelétla jména, která četla už tolikrát. Liradia, Marsila, Emanuel, George… Desítky jmen, která kdysi patřila významným lidem a správcům hradu. Všichni již ale zemřeli a Elizabeth byla posledním člověkem z rodu Warsherů. Až ona zemře, zemře i rod. Elizabeth se...
Příběhy světa Tam: Imene
Ocitáme se ve světě s prastarou magií, která vybuchuje a ničí své uživatele i okolní svět. Jen na jediném místě ji lze užívat volně a bez obav z následků: na zámečku krutého hraběte Tyana, který učí mladé kouzelníky a připravuje je na vpád bestiálních démonů. Proč tomu tak je? Co hrabě skrývá? A jak si s tím poradí mladá čarodějka Imene? * Vzduch proťal záblesk načervenalého světla. Dívka stačila jen o vlas uskočit před ohnivou koulí. Ocitla se těsně u démonových nohou. Zašmátrala za opasek, pevně sevřela v dlani rukojeť dýky a ohnala se po něm ostrou čepelí. Byl však rychlejší. Ze zad mu vyrašilo chapadlo a bleskově jí obmotalo zápěstí. Strhlo ji stranou jako hadrovou panenku. Vyjekla bolestí. Ucítila smrad spálené kůže. Dýka vypadla z poraněné ruky na kamennou...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
