Poslední z rodu

Poslední z rodu

Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes.

*

Stmívalo se. Vítr přestal foukat. Stará žena, správkyně hradu a čerstvá vdova, otevřela okna a nechala do místností proudit čerstvý podzimní vzduch. Pozvedla oči a zadívala se na nedaleký hřbitov. Už dlouho tam ležel její manžel. Neměla už nikoho. Jen hrad, který pomalu chátral, stejně jako ona. Blížil se čas jejího věčného odchodu, cítila to.

Vzala do ruky svícen a vydala se ke hřbitovu. Míjela hroby a očima přelétla jména, která četla už tolikrát. Liradia, Marsila, Emanuel, George… Desítky jmen, která kdysi patřila významným lidem a správcům hradu. Všichni již ale zemřeli a Elizabeth byla posledním člověkem z rodu Warsherů. Až ona zemře, zemře i rod.

Elizabeth se zastavila u stromu, pod kterým byl hrob jejího manžela. Na náhrobku byla vyrytá lebka se zkříženými hnáty. Její muž nebyl oblíbený a často se stával terčem nehezkých žertů. A jeho smrtí se to nezměnilo.

Elizabeth vzhlédla k nebi a pousmála se. Věděla, co přijde. Každý rok se na hřbitově děly podivné věci… a ten den, kdy se to děje, nastane již za několik málo chvil.

Kolem prolétl netopýr a ozval se podivný zvuk. Ten zvuk vycházel z hrobu Elizabethina manžela. Z hrobu vystoupila příšerná postava – měla mrtvé oči a její tělo bylo odporně zohavené. Zombie – Elizabethin muž – se zadíval na svou ženu a zamrkal. Elizabeth polkla a trochu bázlivě se podívala do tváře člověka, který byl tak dlouho jejím partnerem. Hnusil se jí. Mrtvola se pousmála. Elizabeth sebrala odvahu a prohlédla si zbytek těla chodící mrtvoly, a musela se ovládnout, aby jí necukly koutky. Její muž měl na sobě přesně to, co na sobě měl v den své smrti. Triko se symbolem muže a staré kalhoty, které měl už přes dvacet let. Elizabeth mu tisíckrát říkala, ať ty kalhoty vyhodí, že se to na něm rozpadá a vypadá jako bezdomovec. On ale vždycky odvětil, se svým oblíbeným zmrzlinovým pohárem v ruce, že mu takové oblečení dodává na eleganci.

Elizabeth si utřela slzu, která se znenadání objevila na její tváři. Bylo to poprvé, co svého muže vidí takto, a dojalo ji to. Walden ji pohladil svou mrtvou dlaní po tváři. Elizabeth sebou cukla. Nebylo to však kvůli nepříjemnému dotyku, ale kvůli zvukům, které se najednou začaly ozývat po celém hřbitově. Mrtví vstávali ze svých hrobů a pluli kolem. Elizabeth poznávala mnoho tváří, hledala však pouhé dvě, o kterých ovšem věděla, že je neuvidí – její dvě dcery, které spáchaly zločin, jenž zakazoval, aby jejich těla našla na hřbitově odpočinek. Elizabeth věděla, že jejich duše nedošly klidu a věděla, že si to zaslouží, ale stále to byly její dcery. Vychovala je a milovala.

Caroline byla mladší a vždy byla o něco hezčí než starší Beverly. Beverly byla však chytřejší a všichni jí předpovídali slibnou a krásnou budoucnost. Obě sestry si navzájem záviděly své přednosti; Caroline si vždy přála být o něco chytřejší, Beverly chtěla být hezčí a sestře záviděla ty davy chlapců, které se za ní otáčely. Čím byla děvčata starší, jejich závist byla silnější. Ubližovaly si. Beverly jedné noci ostříhala svou sestru tak, že nebýt jejích jemných ženských rysů, vypadala by jako kluk. Caroline často kradla sestře knihy a pálila je. Jeden den se však stal pro obě osudným. Beverly se ke Caroline připlížila s nožem a podřezala její žíly. Nevěděla však, že i Caroline se chystala svou sestru nadobro sprovodit ze světa. Carolina měla v ruce hořící sirku, kterou upustila na pergameny, ve kterých byly zapsány noty  těch nejkrásnějších skladeb. Místnost začala hořet, Caroline krvácela a ďábelsky se smála, Beverly tloukla na dveře, které ona sama zamkla a klíč vyhodila z okna. Caroline byla brzy mrtvá. Beverly si nevybrala smrt uhořením, vyskočila z okna a zemřela při dopadu.

Elizabeth dlouhá léta bádala nad tím, jak spasit duše svých dcer. Ptala se farářů, modlila se k Bohu… ale jejich činy byly nenapravitelné. Věděla, že jejich duše klid nenajdou.

Elizabeth ráno ležela u hrobu svého manžela. Nedýchala. Její poslední myšlenka byla věnována Caroline a Beverly. Věčná škoda, že se nikdy nedozví, že právě to bylo tím, co dívky vysvobodilo. Láska je mocná čarodějka a dokáže zázraky. Duše Caroline a Beverly našly klid. A vděčí za to jen své matce. A třeba… třeba se to Elizabeth přece jen někdy dozví. Za rok, až mrtví opět budou tančit mezi živými.


Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *