Bobří slib

Bobří slib

Bobřík spánku si toto kolo opravdu užíval. Další krásnou pohádku, po které zaplul do říše snové, pro něj sepsal pan Connor Ian McBrownnies.

-*-

Za sedmero řekami a sedmero loukami žil byl jeden bobří král Lyšoun. Ten měl chrabrého syna bobra Lojzíka a překrásnou dceru Lidušku. Se svou ženou a vznešenými dětmi žili poklidný život na zámku v Bobřínově. Celé dlouhé dny si bobříci spolu hráli, král spravedlivě vládl a matka bobřice si užívala čajové dýchánky s ostatními šlechetnými bobřicemi.

Vše klapalo až do doby, kdy se bobři z rodu Prabobřínu rozhodli zabrat území krále Lyšouna. Král byl z celé situace nešťastný. Měl strach o svou zem a hlavně o svou rodinu. Proto se rozhodl navštívit tajemného starého bobra, který dokáže dělat divy.

Král Lyšoun se rozhodl potají v noci do lesa navštívit bobra Olganga. Osedlal svého nejrychlejšího koně a vypravil se do jeho doupěte. Král však nepočítal s jedním problémem. Jeho žena, bobřice Lessana byla odvážná bobřice. Když zjistila, že její manžel není v posteli, rozhodla se ho sledovat, klidně by za ním šla i na kraj světa. Sama si osedlala její klisnu a pronásledovala svého muže.

Když král dorazil do chýše Olganga, nadechl se a vkročil do osvícené chýše. Po celé místnosti byly rozmístěné různé baňky, kotlíky, ingredience a knihy s tlustou vrstvou prachu na sobě.

„Dobrý večer, vzácný pane!“ řekl důrazně král.

„Óóo, zdravím vaše veličenstvo. Co vás přináší do mého brlohu?“ ptal se Olgang.

„Potřebuji pomoc, pane. Bobři z rodu Prabobřínů útočí na naši zemi. Brzy zaberou náš palác. Potřebujeme pomoc, co s tím?“

„Mám pro tebe řešení, vaše veličenstvo, ale nebude to zadarmo.“

„Co za to chceš?“ chtěl vědět král.

„Královskou duši!“ odpověděl mocný kouzelník, podal královi smlouvu a ten ji rychle podepsal.

Lyšoun kývl hlavou a čekal na další pokyny, co má udělat. Olgang podal Lyšounovi kádinku s lektvarem a poručil královi, aby ho vypil. Král odhodlaně vzal kádinku a přiložil ji k ústům. Chystal se vypít lektvar, ale křik ho zastavil.

„Ne, to nesmíš!“ vyjekla Lessana.

„Co tady děláš?“ ptal se překvapeně král.

„Zastavuji tebe před velkou chybou! Království potřebuje svého krále!“ řekla královna.

Lessana se rozběhla, odstrčila manžela a sama popadla kádinku a lektvar vypila. Král byl zdrcen, Lessanina duše byla zajata. Modrá duše vletěla do baňky a uzavřela se v ní.

„I to je možnost. Královská duše jako duše,“ prorazil ticho Olgang.

„Jak?! Jak to můžu zvrátit? Lessana musí žít!“

„Už není cesty zpět. Duše za výměnu ochrany království. Obchod byl vykonán.“

Lyšoun se chtěl prát, ale než se zmohl něco udělat, čaroděj luskl prsty a král zmizel zpět na svůj zámek.

***

O několik roků později království bylo v rozkvětu větším, než kdy dříve. Král kraloval stále spravedlivě, malí bobříci již vyrostli ve zkušené bobry a spolu žili vcelku šťastně. Královna jim však velmi chyběla, zůstala jim v srdci po ní díra.

Vše se vyvíjelo dobře až do doby, kdy během procházky v lese král narazil na známého čaroděje.

„Hele, hele! Kdo to tu sem leze?“ ozval se známý hlas.

„Fuj! To jsem se tě lekl!“ lekl se král.

„To se občas stává. Pamatuješ na náš obchod, králi?“ chtěl vědět Olgang.

„Ne, nechci na to vzpomínat, prosím. Nech mě již být,“ prosil král.

„Pamatuješ na poslední dodatek naší smlouvy? Počkej, hned ti to povím. Potomek stejného pohlaví jako je oběť našeho obchodu je povinen po 15 letech poskytnout jednu další duši, tedy duši jeho.“

„U Merlina! Liduška!“ uvědomil si král a rychle se obrátil směrem k zámku.

Když však král dorazil na zámek, jeho dcera byla již pryč. Chůvy, služky a ani vychovatelky Lídu nikde nenašly. Král byl opět zdrcen, další členka rodiny zmizela. Král nakázal zemi smutek a sám se uzavřel ve své komnatě.

Brzy ho však navštívil jeho syn Lojzík.

„Otče, já svou sestru zachráním. Vím, že v pohádkách se vypráví o zachránci, který dá polibek dívce z pravé lásky, ale naše rodinná láska je silnější než jakýkoliv polibek.“ odhodlaně pověděl Lojzík.

„Nechci přijít o dalšího svého potomka, tohle bych nepřežil!“

„Otče, na tohle je pozdě! Prozkoumal jsem a načetl všechny tvé poznámky. Vím, kde sestru najdu!“

Lojza rychle zapřáhl svého oře, popadl svou dýku velikosti skřetí, nasadil si svoji nablýskanou zbroj a vydal se směrem k doupěti mocného čaroděje Olganga.

Cesta to však byla velmi nebezpečná, trnitá, plná různých překážek a nebezpečí. Čaroděj určitě cítil, že Lojza si jde pro něj. Určitě se bál, neboť sic byl Lojza ňouma, tak s mečem v ruce to uměl velmi dobře. Na královském dvoře byl velmi dobrý učitel šermu. Lojzu naučil všem různým trikům a kouskům.

Když Lojza dorazil k zaznačenému místu na mapce, začal se mírně třást. Povzbuzování mu však pomohlo, nabudilo to v něm energii a statečnost. Musí přeci zachránit svou sestru. Pravou nohou překročil práh s mečem v ruce a vyrazil porazit čaroděje.

V chýši na něj již čaroděj čekal.

„Jdeš pozdě, duše tvé sestry je již odebrána. Nic nemůžeš nadělat,“ smál se krutě čaroděj.

„To se tedy šeredně pleteš!“ vytasil meč Lojza a chystal se s ním na čaroděje.

„Blázne jeden, mě nikdy nepřemůžeš!“ pokračoval ve smíchu čaroděj.

V okamžik se však stalo něco neuvěřitelného. Čaroděj vyřkl nějaké tajemné zaříkadlo a ve chvíli z něj byl drak! Obrovský strašidelný drak!

Lojzík ztratil všechnu svoji statečnost a přeci jenom si raději řekl, že se má přeci jenom rád a rozhodl se, že vezme nohy na ramena. Avšak jeho nešikovnost se projevila a Lojza uklouzl. Během uklouznutí mu vyletěl meč z ruky. Vypadá to, že s Lojzíkem je ámen.

Opět se však ukázala štěstěna a Lojzíkův meč, který mu vyletěl, zasáhl jednu baňku s duší. Ta ihned vyletěla na svobodu.

„Achhhh…To bolelo!“ zasténal Olgang.

Lojzovi došlo, že vypuštěním duše na svobodu oslabuje moc čaroděje. Bral každý předmět, co mu přišel pod ruku a rozbíjel baňky do té doby, než čaroděj úplně oslábl.

„Ty…ty jeden proradnej! Tys vše zničil!“ vztekal se čaroděj.

„Vrať mi mou sestru!“ nakázal mu princ

„Právě jsi rozbil baňku s její duší, zkus ji polapit, hlupáku,“ řekl červ, když se raději dal na útěk.

Princ byl zdrcen, jeho sestra byla ztracena. Lehl si na zem a začal prosit Merlina, aby se jeho rodina mohla vrátit. Slzy jako hrachy tekly.

„Nebreč, my jsme tu s tebou,“ ozval se známý hlas.

Princ se otočil a spatřil jeho matku se sestrou. Jeho pravá a nefalšovaná láska k rodině je přivedla zpět.

Spolu se poté bobříci vrátili na zámek, kde spolu žili šťastně až do smrti.

A jestli vás zajímá, co se stalo s čarodějem, tak ten byl potrestán králem. Král mu nakázal pečování o lesy jeho království.

Zazvonil zvonec a pohádky byl konec. Teď už spát, bobříku.

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *