Krvavé prázdniny na letním táboře

Letní tábory jsou místa, na které s láskou vzpomínáme. Ale když jde o tábor, o kterém píše slečna Marissa Missy Moon, i bobřík strachu trne, co se bude dít. -*- Jana se svou kamarádkou Pavlou měly na prázdniny vybraný dětský tábor a už se nemohly dočkat, jak si užijí 14 dní volna bez rodičů a bez elektroniky. Na tento tábor jezdily už dlouho a moc se na něj těšily. Bylo to vždy moc hezké být obklopeny přírodou, chodit hrát táborové hry, hřát se u táborového ohně a zpívat táborové písně. Došly na seřadiště. Vedoucí je všechny spočítal, aby nikdo nechyběl. Děvčata se rozloučila s rodiči a nastoupila do autobusu. Kufry odjely v nákladním voze napřed. Když se všichni usadili na svá místa, autobus se rozjel směrem k tábořišti. Když dojeli na místo, první co táborníci...

Ospalý drak

Pohádku o ospalém drakovi vám sepsala Kira Mae Spencer. Bobřík spánku už spí a určitě se mu zdají nádherné sny. -*- Bylo, nebylo, za devatero řekami, devatero lesy, za horami ne, jedno království. Ale nebylo to lecjaké království, bylo to bobří království. Nic jiného na něm vlastně zvláštního nebylo. Jako každé slušně vychované království mělo krále a královnu, ti měli malé princezny a prince a také poddané. Bobří sedláky a selky, ponocného, zahradníka, dráteníka, porybného i místního blázna. Království to bylo malebné, samá říčka, spousta stromů, však taky jaký jiný kraj by si mohli takoví bobři ke svému životu vybrat. V tomhle království si čas líně plynul, nic zvláštního se nedělo. Sem tam víc zapršelo, někdo okousal víc stromů, než bylo zdrávo nebo se udála...

Zpátky domů

Druhým lovcem, kterému se podařilo ulovit bobříka budoucích dnů, se stala slečna Newika Shelley Lovecraft. -*- „Tady Lexie, tedy, chci říct…“ obraz zašumí, zvuk se zasekne. „Tady Le-“ následuje pár slov v neznámém jazyce, dle intonace se jedná o nadávky, které se ke vzhledu drobné blondýnky v uniformě Průzkumníků Nesmírna hodily asi podobně, jako čtyři copánky s růžovými mašlemi ke kapitánským výložkám. Přitom obojí má na sobě a vlastně to vše poměrně ladí. Obraz hologramu se konečně dává do pohybu a Lexie, kterak se představila, se pokusí o profesionální úsměv. „Tady kapitánka Alexandra Zlá z lodi Stellaktit. Hlásím úspěšné vystoupení z meziprostoru. Nacházíme se Doma, kolem lodi je temnota a zatím prázdno. Pár dní potrvá, než se přesněji zorientujeme. Cesta...

Deník výpravy odsouzené k záhubě

Pan James Kelly Johnson v třetím kole úspěšně ulovil bobříka toulavých bot. Dle názvu je každému jasné, že tento příběh nemůže mít šťastného konce. Co se asi expedici přihodilo? Jste-li zvědaví, dejte se do čtení. -*- Den první Vyrážíme! Ach, nemůžu slovy popsat ten pocit, jaký člověk může mít pouze na začátku podobné výpravy. Do neznáma, do neprozkoumaných končin! Co nás asi čeká?! Nedá se to slovy popsat, ten pocit… Den druhý Cesta probíhá dobře a skupina je pozitivně naladěna. Vystoupali jsme na svah hor a utábořili se ještě před soumrakem. Zítra zamíříme hlouběji do vnitrozemí. Den třetí Tak jsme naposledy zamávali lodi. Té obří, kolosální parní kocábce, která z úbočí hor vypadala jako zrnko písku. Jaká krása, takový pohled. Míříme do hor. Den čtvrtý...

Růžová paní

Další z řad lovců a hlavně úplně první úspěšný lovec druhého bobříka, je Mintaka Orionis, která si k lovu vybrala bobříka cizích světů. -*- Najednou stála před jeskyní, ze které vycházelo množství malých skřítků. Byli veselí a tak zvláštně švitořili. Nerozumně jejich jazyku, ale vnímala tu jejich nekonečnou a upřímnou radost z toho, že je zase tady. Jeden ze skřítků ji vzal za ruku a vedl ji lesní pěšinou hlouběji do lesa. Takové barvy, které ji nyní obklopovaly, nikdy neviděla. Tak syté a sametové! Všechno zářilo úplně jinak než ve světě, který běžně znala. Byla těmi výjevy fascinována. Vše lačně hltala očima jako malé dítě. Chtěla si uchovat v paměti každou vteřinu této magické cesty. V tom se skřítci zastavili. Stáli před studánkou. Nebo spíš před malým...