Dlouhé zimní večery

V třetím kole se přidala k lovu slečna Christina Meadows a úspěšně ulovila bobříka sta chvil. -*- Na oknech se tvoří jinovatka. Svět se probouzí do chladného zimního rána. Z nebe se na zem snáší sněhové vločky. Vypadají, jako kdyby ve vzduchu společně tančily. V jednom okně se právě rozsvítilo. Zanedlouho z domů vyběhly děti a začaly skotačit ve sněhu, stavět sněhuláky a házet po sobě sněhové koule. Někteří dospělí je s úsměvem sledují a vzpomínají, jak se i oni radovali ze sněhové nadílky a trávili bezstarostné chvíle se svými přáteli, poté se vrátili domů a čekal na ně šálek té nejlepší horké čokolády, jakou si jen dovedeme představit. Někteří zase jen zachmuřeně seškrabávají námrazu ze svého auta a doufají, že v noci nebude mrznout. Vzduchem se line vánoční...

Rekapitulace šestého kola lovu bobříků

Šesté kolo lovu literárních bobříků je za námi. A s ním i tradiční rekapitulace. Vydávání příběhů bude pokračovat tak, jak bylo již dříve řečeno. Od listopadu očekávejte tři příspěvky denně a to v sedm ráno, v pravé poledne a v sedm večer. Můžete si tak ke snídani, obědu a svačině vždy přečíst něco hezkého. Pojďme se ale zaměřit na účast v šestém kole. Je znát únava, kdy studenti již naplno vypracovávají stohy domácích úkolů. Je i možné, že paní Múza je opustila. A proto i účast byla slabší. Avšak i tak stále krásná. Šestého kola se celkem zúčastnilo 14 odvážných lovců a lovkyň. Opět jsme se však stali svědky jednoho neúspěšného lovu. My však věříme, že autor se nevzdá, bude lovit dál a uprchlého bobříka si doplní v bonusovém kole! Úspěšnými lovci šestého kola se...

Mraky

Dalším z řady úspěšných lovců je pan James Kelly Johnson, který v druhém kole hravě zvládl ulovit bobříka veršů. -*- Mraky plynou, mraky jdou, do daleka putují, větry kruté zadují, temnou, temnou dálavou V bílém tichu zimy. V zlaté záři léta. Mrak za mrakem vzlétá. Věčný poutník s nimi. Věčnost sama, konce čas. V bílém tichu zimy, buďme mezi svými, zní poutníkův hlas Podzimu červeň krvavá. Zimy ticho bílé. Poutník usmívá se mile, zpoza mraků...

Bolest nekonečná

Bobříka veršů zdárně ulovil další z autorů skrytých za maskou. -*- Byla jedna dívka smutná, ta milovala vše kolem, a tak trápila se bolem, znaje jak zármutek chutná. Toužila být nespoutaná, tak kryla bol smíchem, někdy bolestným tichem, jak k mlčení upoutaná. V tom spatřila jasné světlo, rozběhla se k němu, cítila tu změnu, chvíli ji radostí hnětlo. Pak jako když utne, to světlo zhaslo, nadšení vyhaslo, zůstaly slzy...

Energie na rozdávání

Minulé kolo jsme si odpočinuli a načerpali dostatek sil, abychom ve společnosti slečny Mayi Prinz a bobříka toulavých bot vyrazili za novým dobrodružstvím. -*- „Apa yang kamu lakukan di sini sendirian, sayang?“ Tázavě jsem naklonila hlavu ke straně. Indonéštině jsem nerozuměla, stěží jsem dokázala vyslovit pár základních slovíček, takže celá věta mířená na mou osobu byla nad mé síly. Většina místních to očekávala a snažila se na mě mluvit lámanou angličtinou, ale tenhle muž, podle pachu, který se od něj linul, už aspoň tři čtyři dny nemytý, tak ohleduplný nebyl. Stát se tohle někde jinde, asi bych se ho zkusila anglicky zeptat, co to řekl. Ale já stála v uzounké uličce, kde byla tma a odpadky a nepořádek. Stejně se mě neptal na něco, na co bych chtěla odpovídat....