Bolest nekonečná

Bobříka veršů zdárně ulovil další z autorů skrytých za maskou.

-*-

Byla jedna dívka smutná,
ta milovala vše kolem,
a tak trápila se bolem,
znaje jak zármutek chutná.

Toužila být nespoutaná,
tak kryla bol smíchem,
někdy bolestným tichem,
jak k mlčení upoutaná.

V tom spatřila jasné světlo,
rozběhla se k němu,
cítila tu změnu,
chvíli ji radostí hnětlo.

Pak jako když utne,
to světlo zhaslo,
nadšení vyhaslo,
zůstaly slzy smutné.