O lásce a dračím vejci

V třetím kole lovu uspěla slečna Beteramis Athenodoros s krásnou pohádkou. Bobřík spánku po ni usnul raz dva. A snad se bude líbit i vám. -*- Bylo, nebylo, v horách za mořem daleko odsud stála vesnička, která byla jako každá jiná. V té vesničce se všichni lidi měli rádi a navzájem si pomáhali. Kouzelníci pomáhali lidem bez daru magie s léčením všemožných nemocí, se sklízením obilí, s opravami domů. Nekouzlící lidé jim na oplátku pomáhali s hlídáním nezbedných dětí, s pasením dobytka, pečením dobrého jídla. Nikdo se v té vesničce nikdy nehádal a nezáviděl a všichni se měli dobře. Až se jednoho dne do vesnice přitoulala podivná babice. Šaty měla odrané, tvář špinavou, pohled temný a nevyzpytatelný. Nejhorší ale bylo její srdce – skrz na skrz prolezlé zlou...

Podzimní víla

Druhé  kolo ulovených bobříků otvírá slečna Cesmína Hardy spolu s bobříkem veršů. -*- U staré vrby víla tančí, sukýnku má z barevného listí, její smích přináší lidem štěstí, všechno jednou skončí. Příroda se ke spánku uloží, ranní mlhy kraj zahalí, keře se do listí zabalí, podzimní rituály se slouží. Víla kaštan sebere, v dlani ho tiše sevře, srdce životu otevře, tajemství se ven dere. Žalud do země zasadí, síla přírody meze nezná, v maličkostech ji pozná, překážky ničemu nevadí. Chlad se nad vrbou rozpíná, po větvi veverka poskakuje, přírodní cyklus se opakuje, víla pod závojem listí...