Těžké začátky

Začátky většinou bývají těžké. Ale když se za čas ohlédnete zpátky, dokážete se nad nimi i zasmát. Právě takový příběh pro bobříka smíchu sepsala slečna Indris Elwinor. -*-  Johana si naposledy zkontrolovala, že má připravené všechny věci a vyrazila. Byl už nejvyšší čas. Za žádnou cenu nechtěla přijít první den na praxi pozdě. Na tento den se těšila již od okamžiku, kdy jako vyplašená patnáctiletá žačka poprvé prošla branou zdravotní školy. A nyní, po dvou letech studia mohla poprvé zamířit na dětské oddělení. Na to se těšila ze všech nejvíc. Měla děti ráda, líbila se jí jejich nevinnost a bezprostřednost. Jak se pomalu blížila k bráně pavilonu dětské chirurgie, začalo jí být trochu úzko. Co když zase něco pokazím? Musela si totiž přiznat, že má tak trochu talent...

Autor : dne 11/04/2020 | Bobřík smíchu, Literární bobříci | 0 komentářů

Smutné slunce

Pojďte si přečíst s bobříkem ponaučení příběh, který pro něj sepsala slečna Vilja Carrie Dechant. -*- Jednou, už je tomu hodně dávno, začalo být slunce na nebi smutné. Zdálo se mu, že už ho netěší putovat den co den po nebi, svítit a shlížet na svět tam dole. Každé ráno pro něj bylo stále těžší se donutit vyhoupnout nad obzor, cestovalo po nebi rychleji a stále častěji oblohu zatahovalo dešťovými mraky, aby si zakrylo výhled. Zvířátka si velmi rychle začala všímat, že stále častěji prší, je chladněji, noci se prodlužují a dny rychleji utíkají. Jedno po druhém je zachvacovaly obavy a nejistota, protože nic podobného se nikdy dříve nestalo. Do té doby totiž byly všechny dny stejné, občas pršelo, aby se svět hezky zalil a zeleň mohla růst, ale jiné rozdíly mezi dny...

Autor : dne 11/04/2020 | Literární bobříci, Bobřík ponaučení | 0 komentářů

Zuby

Bojíte se rádi? Bobřík strachu chycený Nebelbrachem je opravdu horor!!! Večerní sluníčko obarvovalo hladinu tůňky, ve které si plaval Nejmladší. Jeho rodiče byli velmi majetní bobři, jejich hrad jim záviděli široko daleko. Otec kdysi odmítl bydlet jen tak v zemi, v noře jako nějaký králík, a tak pokácel několik stromů, vybudoval obydlí, vytvořil mohutnou hráz, aby zatopil vchod a všichni byli v bezpečí. „Kde zase jsi,“ zavolala na něj maminka, „jako bys nevěděl, že se ve dne spí! Pojď domů, připravila jsem jídlo.“ Nejmladší udělal ještě několik temp a odplaval na večeři. „Bába mojí báby vyprávěla,“ vzpomínala maminka, „že kdysi se nám nežilo tak dobře jako teď. Naším úhlavním nepřítelem byli lidé.“ „Co se jim na nás nelíbilo?“...

Autor : dne 11/04/2020 | Bobřík strachu, Literární bobříci | 0 komentářů