Být Jedním
Když se svět stane příliš bolestným, každý má své místo, kam utéct, před sebou však utéci nemůžeme. Tento příběh hovoří o takovém útěku… tento se ale povedl.Poklekám na rozblácenou zemi. Vlhko mi proniká skrz šaty, studí na kůži a osypává ji drobnými pupínky. Třesu se zimou a přesto mi na tom nezáleží. Právě přestalo pršet a mraky se na okamžik rozestoupí. Sluneční kotouč se sklání k západu a barví oblaka do ruda. Je to válka. Válka, která probíhá každičký večer a každičké ráno, den i noc však vyhrávají střídavě. Jediné ztráty však nese Slunce: vždyť pokaždé krvácí, ať je vítězem či poraženým. Na východě už Seléna popohání své dvojspřeží, aby uvítala své hvězdné království. Pohlédnu v její tvář. Dnes je celá, nechybí ani částečka. Tváří se smutně jako...
U zkřížených košťat
František se procházel odpolední Prahou a užíval si teplého jarního vzduchu. V mysli mu stále zůstala pachuť zimy, kdy nemohl vylézt z domu, aniž by se musel navléknout do celé výzbroje proti mrazu, a tak mu krásným počasím nabitá volnost dávala jeho životu energii, kterou celou zimu tak postrádal.Nechal se vést svýma nohama do hloubi Starého Města. Nad svojí cestou nepřemýšlel a bylo mu jedno, kam ho nohy zavedou, snad jen aby tam svítilo slunce. Z hlavních turistických tahů ho záhy vytlačili turisti, kteří taktéž využili krásného počasí k tomu, aby se mohli porozhlédnout po rozmanitých památkách tohoto starobylého města. Nebo snad po obchodech s levným poruštělým zbožím. Kdo ví. Od této zvrácené turistické kultury se oddělil a vytratil se do temných uliček a...
Smyslnost osudu 4 – Někdo mě chce zničit
Čtvrtá část příběhu právě začíná Hobit se po chvíli přemýšlení probral a trhl sebou. „Co, co?“ vykoktal. „Pohni, támhle je nějaká puklina.“ postrčila ho elfka dopředu a sama se procpala puklinou. Hobit vzdychl a jednou nohou vlezl dovnitř. Pak ho elfka s vervou přitáhla za paži a zasyčela: „Pohni!“ Ocitli se v malé jeskyni, do které se sotva vešli. Člověk se rozhlížel kolem sebe a jeho zrak upoutal neznámý tvor sedící v koutě. Tvor okamžitě vyskočil na nohy a popošel k zástupcům rodů. „Dovolte mi, abych se představil. Jsem.. nechme to být, to pro vás není důležité.“ tvor se zašklebil a pokračoval: „Nicméně, jsem jedním z Vyšší moci a mám vám předat zadání úkolu, který pokud splníte, zachráníte svůj rod na...
Část druhá – O hrdinství a krvi
Druhá část příběhu právě začíná. Procházeli úzkou chodbou a nevěděli, co je čeká dál. Tedy, věděli, ale netušili, jakou formu to bude mít. Dolnar pevně svíral svůj meč, Chersta zlostně zatínala dlaně, Led si výjimečně nepískal a Mealvin byl zadumaný ještě víc než dosud. Stěny do jejich duší zasévaly neklid. Mihotavé světlo pochodní pravidelně rozmístěných na stěnách nijak neumenšovalo dojem, že se chodba snižuje a zužuje. Když už si začínali myslet, že se zalknou, chodba se náhle otevřela do větší prostory. „Jeskyně,“ povzdechl si Led a shodil ze zad svůj cestovní vak. Dolnar si pospíšil na druhý konec a ohmatal pevnou zeď. „A nemá východ, jak vidím,“ pronesla svým vrčivým hlasem víla. Dolnar na ni vrhl rychlý pohled a přikývl. Mealvin se...
W.A. a kouzelné zrcadlo – Kapitola I. – Žena pod růží
„Jsem netvor,“ pomyslel si. „Proč jsi mi dal život? Abych trpěl? Netvor, zrůda.“ Udeřil do zrcadla a to se roztříštilo na milion třpytivých střípků. „Jaká nádhera. Kolik krásy je kolem mě…“ „Waltře, pojď sem!“ křikla stará žena panovačným hlasem. Do pokoje vešel muž a tázavě na ni pohlédl. Ležela na sedačce, která se pod ní prohýbala téměř k zemi. Byla až neuvěřitelně otylá. „Je čas na můj čaj. A přines mi k tomu sladké pečivo. Víš přeci, že musím mít dostatek cukru,“ poručila mu. Muž se otočil na podpatku a odešel z obývacího pokoje. Co nevidět byl ale zpět a v rukou držel stříbrný podnos se šálkem čaje a koblihami. Položil ho před ženu a zdvořile se uklonil. „Jen se posaď, Waltře,...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
