Tajemný dům

Velmi povedená závěrečná práce z Literárního semináře z pera Ainkidua Arnimane. Na kraji lesa stál tajemný dům. Co lidé věděli, stál tam odjakživa. Čert ví proč, nikdy nikoho nenapadlo jít dovnitř. Až jednoho dne ten nejneočekávanější host zavítal do jeho nitra. Nemohl vědět, jaké historky se k němu vážou a možná by se tam běžel ukrýt, i kdyby je všechny znal, kdo ví. Jedno je však jisté. Kdyby opravdu věděl, co se za těmi oprýskanými a překvapivě stále jasně rudými dveřmi skrývá, nikdy by tam byl nevkročil. Slunce zmizelo již před nějakou dobou za korunami stromů, a tak se začalo smrákat. Kdo tím nezvaným hostem a nešťastníkem byl? Někdo, kdo nebude společnosti chybět – vyvrhel a chamtivec. Jeho důvody k útěku byly stejně pochybné, jako jeho potřeby. Mnoho...

U zkřížených košťat

František se procházel odpolední Prahou a užíval si teplého jarního vzduchu. V mysli mu stále zůstala pachuť zimy, kdy nemohl vylézt z domu, aniž by se musel navléknout do celé výzbroje proti mrazu, a tak mu krásným počasím nabitá volnost dávala jeho životu energii, kterou celou zimu tak postrádal.Nechal se vést svýma nohama do hloubi Starého Města. Nad svojí cestou nepřemýšlel a bylo mu jedno, kam ho nohy zavedou, snad jen aby tam svítilo slunce. Z hlavních turistických tahů ho záhy vytlačili turisti, kteří taktéž využili krásného počasí k tomu, aby se mohli porozhlédnout po rozmanitých památkách tohoto starobylého města. Nebo snad po obchodech s levným poruštělým zbožím. Kdo ví. Od této zvrácené turistické kultury se oddělil a vytratil se do temných uliček a...

Havran

Byli za ním. Utíkal, co jen mohl, ale i tak se náskok čím dál tím víc snižoval. Jeho černý plášť ho chránil před deštěm, který vytrvale bičoval ulice města, ale před jejich očima ho uchránit nedokázal.Odbočil do vedlejší uličky ve snaze skrýt se a zmást je, ale zjistil, že je slepá. Byl v pasti. Pokud by se snažil vrátit, tak by ho určitě chytili a on by neměl sebemenší šanci na útěk. Srdce mu začalo zděšeně bušit. Byl v koncích. Několik chvil jen vyděšeně stál a zíral na konec uličky, čekal, až se objeví. Ale nakonec ho přeci jen nenašli. Všiml si totiž malých zapadlých dveří. Dříve to možná byl nějaký obchod. Jediné, co však dny jeho slávy připomínalo, byl ztrouchnivělý štít visící nad dveřmi. V mžiku byl u dveří a začal s nimi lomcovat. Po chvíli zarezlé panty...