Sub Salix se probouzí – Narcisse Cinerea
Inu, bylo tomu tak – hradní pozemky se zdály šedé a pošmourné, načež se mocní mágové rozhodli, že je třeba je přestěhovat někam, kde se jim nebudou vyhýbat sluneční paprsky. Tato snaha byla úspěšná, leč spousta důležitých částí hradu ulehla pod sutiny, neb přesun nebyl prospěšný všemu postaršímu hradnímu kamení. Nepovšimnuta, v koutku kousek od jezera, zavalena zůstala i jedna vrba. Její kořeny neměly dostatek vláhy, usedal na ni prach rozdrcených hornin a navrch ji opustil i zájem všech, kteří pod ní čítávali. Naštěstí tomu tak nebylo do konce dní. Jednou si někdo vzpomněl, vrbu našel a vdechl do ní život.
Sub Salix se probouzí – James Watfar
Ve skutečnosti je to úplně prosté. A vlastně v tom ani žádné kouzlo, trpaslík nebo hrabák nejsou. Může za to sama čítárna. Když ji kvůli hradnímu přesunu na několik dní postavili mimo provoz a ona nemohla vítat davy čtenářů, začala se nudit. A protože nuda přivodí všelijaké myšlenky, uvědomila si vrba, že vlastně nikdy neměla pořádně čas přečíst si, co všechno svou korunou chrání. Usmyslela si, že to v té chvilce volna napraví. Z chvilky se nakonec stal rok, musela toho přečíst spoustu. A proč se vrátila převlečená? Po roce čtení už jistě musí mít na svou původní barvu alergii.
Sub Salix se probouzí – Anavi Hesterne
Každý z nás si někdy potřebuje udělat „Havaj“. Někomu stačí hrnek čaje, pomazlení s kočkou nebo zakopání se do knih, jiní potřebují týdenní dovolenou, dva roky prázdnin nebo alespoň prodloužený víkend. Jinak na tom není ani naše čítárna Sub Salix, která tady pro nás byla dlouhé roky, ve dne v noci, v zimě i v horku. Její příběhy nás dokázaly pobavit, napnout i rozvášnit. A proto si myslím, že si, téměř bez varování, jednoho dne naše milá čítárna sbalila kufry, rozloučila se se svou kamarádkou školní knihovnou, zamávala hradu a na celý rok si odjela užít krásnou a zaslouženou dovolenou.
Sedmero umění subsalixkých – Krvavé svíčky
1. kolo – Povídka Být v Bradavicích první rok je pro každého trochu náročné, ale každý se s tím vypořádává jinak. Každý po svém. I já mám svůj vlastní způsob, a i když jsou tu všude kolem mě bezva lidé a kamarádi, občas prostě musím někam utéct a vyrovnat se s tím… asi smutkem. Velice často mizím právě pod naši starou, prastarou vrbu. Přivolám si nějakou pěknou knihu, opřu se o mohutný kmen stromu a úplně se ponořím do děje. Je jedno, jestli jde o zamilovanou romantiku, vtipnou komedii nebo napínavý dobrodružný román. V tu chvíli zapomínám na všechen smutek a všechny starosti a jediné, co mě zajímá, je, aby hrdina vyhrál a vše dobře dopadlo. Ano, tak přesně takhle jsem tam seděla i minulý měsíc. Přišla jsem celá rozmrzelá. Potřebovala jsem se trochu rozveselit a...
Sedmero umění subsalixkých – Popáté!
Do vrbového proutí se opírá vítr… A vánek v koruně magické vrby zpívá. Až usednete pod vrbu, zaposlouchejte se do jejích tónů a melodií, nechte se jí unášet, ale dejte pozor, aby vás neodnesla docela. Probouzí totiž fantazii a fantazie nesmí přijít vniveč, má zůstat navěky uchována pod ochranou kouzelného stromu. Vaším úkolem nebude nic menšího než strávit chvilku se svou oblíbenou písní a pustit se do zajímavého žánru songfiction. Pište na motivy písně! Že ale umí být vrba škodolibá, pište formou deníkového zápisu. Nelekněte se těžkého úkolu, vyzkoušejte, kam sahají hranice fantazie, spojte zdánlivě neslučitelné a dokažte vrbě i sami sobě, že fantazie žádné hranice nemá. Až úkol splníte, nezapomeňte píseň přiložit. • Své příspěvky posílejte skrze brigádu Sub...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
