O nepřízni počasí

Vzdušná povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. To jsem takhle jednoho dne svému pánu, mocnému čaroději Corvinovi, zaléval na zahradě jeho květiny. Nebyl zrovna příjemný den. Počasí nám nepřálo. Foukal opravdu silný vítr, který mladé stromky ohýbal skoro až k zemi. Sotva jsem se držel na nohou, ale statečně jsem chodil s konvičkou od květiny ke květině a všechny jsem pečlivě zalil. A pak, co se nestalo! Vítr se otočil proti mně a vodu, kterou jsem lil z konvičky, nahnal proti mně, přímo do mé tváře! Polekal jsem se, trochu jsem ztratil rovnováhu… A jak jsem nedával pozor, vítr mě čapl a unášel pryč ze zahrady. Zvládl jsem jen upustit konvičku. Byl jsem unášen v jakémsi vzdušném víru neznámo kam. Nejdříve jsem křičel o pomoc, ale když jsem si uvědomil,...

Let

Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Pozoruji mraky, nádherné zkondenzované krystalky vody, a mysl se mi pomalu vyprazdňuje. Jedna za druhou opouští myšlenky mou hlavu, plují, vlastně letí, pryč z mozku, celé mé tělo se pomalu uvolňuje a otupuje. Starosti, jež mě tíží celé týdny, se najednou zdají být nedůležité, ba dokonce nicotné, zůstává prostor jen na hezké věci. Jako na filmovém plátně se mi zobrazují nejkrásnější momenty života, zážitky s blízkými, radostné noviny střídají jedna druhou. Jak pluji vzduchem, není čas ani nálada na negativní myšlení. To je moc těžké, zůstalo dole, blíž k peklu. Letím letadlem, nad hlavami všech, a cítím se neskutečně...

Tragédie

Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Stála jsem na kopci nad naší vesnicí. Vlasy mi vlály ve větru a ve vzduchu byl cítit déšť. Otočila jsem se k vesnici, nebo spíš k tomu, co z ní zbylo. V očích se mi zaleskly slzy. Vrátila jsem pohled zpět na les za vesnicí. Jak krutí lidé dokáží být. Kdyby ti vojáci nepřišli, mohla bych teď být se svou rodinou. „Lunno, počkej!“ Otočila jsem se za zdrojem zvuku a uviděla jsem Niama – sousedovic chlapce. „Ty žiješ?“ zeptala jsem se ho. „Probral jsem se před chvílí a uviděl jsem tě tady. Co máš v plánu?“ „Ještě nevím.“ „To jsme dva.“ Redakční úpravy provedla Helenia...

Co je to vzduch?

Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Většina lidí o tom nepřemýšlí. Vzduch není vidět, nevnímáme jeho pohyb, prostě ho ignorujeme. Málokdo si však uvědomuje, jak rychle se vzduch pohybuje. Co by se přihodilo, kdyby se nehýbal alespoň tak rychle, jak se pohybuje Země? Co by tu zůstalo? Nic! Bratr říká, že vzduch je účinnější abrazivo, než člověk. Jen si to představme. Země se točí, vzduch se nehýbe. Jak dlouho bude trvat, než ve vesmíru zůstane místo naší krásné, modré planety malý obroušený šutr? Hloupá otázka? Možná. Ale je třeba si občas takovou položit. To proto, abychom se občas zamysleli nad zdánlivými banalitami a přestali být...

Cesta do neznáma

Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Křečovitě se drží, když se zvedá vítr. Není sám, drží se i všichni jeho spolubydlící. Šumí to mezi nimi, jako by na sebe navzájem volali a podporovali se. Vítr má čím dál tím větší sílu. Ten malý chudáček už se nemůže déle udržet, pustí se a vítr ho odnáší pryč od jeho přátel, do neznámých míst. Poletuje ve vzduchu, snaží se zklidnit a zorientovat. Je to zbytečné, vůbec neví, kde je. Po dlouhé chvíli vítr utichá a malý zelený lístek, urvaný z větve stromu, se pomalu a houpavě snáší dolů k zemi, kde upadá do trávy. Zapomenutý, ztracený a sám. Redakční úpravy provedla Helenia...

Za jeden den přijít o vše

Vzdušná povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Jedna, dva, tři, čtyři. Nahlas počítala sekundy, kdy ležela na zemi s hlavou složenou pod rukama. Plakala. Nejen strachy, ale i kvůli tomu, že věděla, kolik milovaných už ztratila. Viděla, jak její matku, která se schovala do auta, vcucl i s vozidlem vír, pak malého bratra, který nestihl otevřít vchodové dveře do domu. Jedna, dva, tři. Rozhostilo se ticho. Odvážila se zvednout hlavu. Rozhlédla se a spolkla výkřik. Místnost, kde se ukrývala, ztratila jednu zeď, zbořila se i střecha, jejíž zbytky dopadaly na zem. Za oknem viděla domy, nebo spíše to, co z nich zbylo. Nervózně prošla skrz výklenek, kde dřív bývaly dveře, a obhlédla venkovní prostory. Katastrofa. Tornádo zničilo vše, co mu přišlo do cesty. Emily...