Za jeden den přijít o vše

Vzdušná povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Jedna, dva, tři, čtyři. Nahlas počítala sekundy, kdy ležela na zemi s hlavou složenou pod rukama. Plakala. Nejen strachy, ale i kvůli tomu, že věděla, kolik milovaných už ztratila. Viděla, jak její matku, která se schovala do auta, vcucl i s vozidlem vír, pak malého bratra, který nestihl otevřít vchodové dveře do domu.

Jedna, dva, tři. Rozhostilo se ticho. Odvážila se zvednout hlavu. Rozhlédla se a spolkla výkřik. Místnost, kde se ukrývala, ztratila jednu zeď, zbořila se i střecha, jejíž zbytky dopadaly na zem. Za oknem viděla domy, nebo spíše to, co z nich zbylo. Nervózně prošla skrz výklenek, kde dřív bývaly dveře, a obhlédla venkovní prostory. Katastrofa. Tornádo zničilo vše, co mu přišlo do cesty. Emily však nezajímalo, co vše bylo zničeno, ale zda přežil ten jediný člověk, o kterém neměla stále žádné zprávy. Svého přítele naposledy viděla dvě hodiny před katastrofickou událostí. Rozběhla se z kopce a rozhlížela se po ruinách. Sem tam leželo nějaké bezvládné tělo a Emily vždy zoufale, zároveň ale šťastně, neboť neměla důkazy, že její přítel podlehl tornádu, odvrátila tvář a hledala dál.

Prošla celé město, viděla plačící lidi, zbořené domy, mrtvá zvířata a vyvrácené stromy. Svého přítele však neviděla. Se slzami v očích se ptala i náhodných kolemjdoucích. Někteří znali ji i jejího přítele, nikdo však nedokázal Emily povědět, kde by měla svého milého hledat. A tak Emily hledala dál. Procházela i skrz ruiny. Až večer, když se šla s pocitem prohry a s pocitem, že zůstala úplně sama, projít kolem řeky, uviděla tělo statného hocha, jak leží na břehu. Rozběhla se, pohlédla do jeho tváře… a byl to on. Bledý, se zavřenýma očima a nepohybujícím se hrudníkem. Emily nevěděla, co dělat. V tu chvíli nedokázala ani plakat, jen nevěřícně upírala zrak k nebesům. Jeden jediný den, jedno jediné tornádo, které zničilo celý její život. Vítr posměšně zcuchal její vlasy, když si lehla vedle těla svého milého a nechala své slzy téct po tváři…


Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.

1 komentář

  1. Hannabell Cavanaugh
    Zář 18, 2018

    Andro je to nádherné dílo. Mrazí mě při pomyšlení, že toto prožívá momentálně mnoho lidí v Americe. Nádherně si vystihla ty pocity, které se mě jako čtenáře dotkly.

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.