Dcera ulice

První odvážnou lovkyní bobříků je slečna Claire Shepard, která se odhodlala ulovit bobříka Sta chvil! Země chladne. Sněží a bosé dívčiny nohy nejdřív nepříjemně štípou, potom bolí a nakonec začínají být necitelné. Není to tak hrozné. Už si zvykla, na ulici je dlouho. Nemělo to tak být. Matka to říkala. „Musím si jen najít práci. Musíme sehnat peníze. Slibuji, že pak se všechno zlepší,“ šeptala Sophia své desetileté dcerce, která usínala s hlavou položenou v jejím klíně, zatímco ona seděla opřená o zeď domu. Lhala. Matka si žádnou práci nenašla, protože onemocněla a ženu z ulice nikdo neošetřil. Zemřela. Dítě se bálo. Bálo se lidí, protože to oni tohle zavinili. Oni mohli za to, že Anna nakonec zůstala sama. A tak se skrývala, kde se dalo, jen aby se s nikým...

Alice: Travička

„Říkám ti, že o nic nejde. Uklidni se.“ Angel Dawson mávl nad slovy své manželky rukou. „Kdybych s ní chtěl něco mít, už by se dávno stalo. Miluji tě. Čekáme spolu dítě. A musel bych být blázen, kdybych tohle všechno chtěl měnit za něco jiného.“ Přešel k Vanesse a věnoval jí vroucný polibek, kterým ve vteřině zahnal všechny její myšlenky ohledně Sophie, vlastní sestry, která velice okatě svému švagrovi nadbíhala. Vanessa nevěřila, že by jí dokázal tak přesvědčivě lhát a dívat se jí přitom do očí. Na to ho příliš milovala. Udělali si tedy krásný večer, a když Angel v posteli po jejich milování usnul, ona sama se přemístila do obývacího pokoje. Vzala si knihu, našla zápalky a rozžehla jednu z nich u knotu svíčky. Milovala...

Netvor a princezna – část pátá: Linette 2/2

IV Zůstala jsem jako přimrazena a překvapením jsem zapomněla zavřít ústa. Co mi to právě řekl? Nemáš ráda šlechtice, a přitom jsi s jedním z nich odešla. Dívala jsem se na něj a snažila se v jeho slovech odhalit ten vtip, ale neobjevila jsem ho. „Cože?“ Tak dobře. Nic hloupějšího jsem asi říct nemohla, ale nic lepšího mě nenapadlo. Na okamžik se pobaveně uchechtl. „Slyšelas někdy… o knížeti z Trinidadu?“ zeptal se. „Ne příliš. Zemřel společně se svojí ženou. Zabilo je nějaké zvíře v lese, a protože neměli potomka, knížectví bez knížete brzy zaniklo…“ Vtom jsem si uvědomila pravdu. „Žádné zvíře je nezabilo, viď? Ty jsi trinidadský kníže.“ Přikývl. „Ale… tvá žena? Tys ji…?“ „Svatá Panno! Ne!“ ohradil se hned. „Samozřejmě, že jsem ji nezabil! Já… Ona…“ Chtěl něco...

Netvor a princezna – část pátá: Linette 1/2

I Normální je to poslední slovo, které mě vystihuje. Jeho hlas jsem slyšela ve své hlavě ještě dlouho potom, co domluvil. Potajmu jsem ho pozorovala. Šel vedle mne a dával si pozor na to, aby mě nespustil z očí. Viděla jsem, jak se snaží působit uvolněně, ale přitom byl napnutý jako struna. Myslím, že poslouchal, jestli za námi nikdo nejde. I když to byl pořád napůl člověk, byla jsem si jistá, že má citlivější sluch, zrak a možná i čich než já nebo kdokoliv jiný. Byl také rychlejší a silnější než člověk. Věděla jsem od něj, že se takhle nenarodil, to jsem pochopila. Nezmínil se ale sám o tom, jak se mu to stalo, a já se ho na to ptát nechtěla. Byla jsem si jistá, že kdyby o tom chtěl mluvit, tak bude, a že kdybych na něj tlačila, ničeho bych nedosáhla. Neměla...

Příběh z kostek od Claire: Kostka smrti

Příspěvek napsaný do prvního kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. Lara Berryová vešla na policejní stanici. Pracovala zde už deset let, ale takhle brzy ráno ji z postele telefonem vytáhli jen málokdy. Věděla proto, že se stalo něco strašného. Přilétla na stanici jako namazaný blesk a vrhla se ke stolu svého kolegy, Jacoba Tannera. „Tak co se stalo, Jacobe?“ vychrlila ze sebe. „Dobré ráno, mimochodem,“ pousmál se na ni. „Myslím, že bychom mohli objasnit vraždu tvé dcery.“ Lara měla na okamžik pocit, jako by se jí zastavilo srdce. Její dceři Crystal byl teprve rok a půl, ještě batole, když ji někdo v noci unesl z její postýlky v dětském pokoji v přízemí. Našli ji až o čtrnáct dní později, v parku, uškrcenou psím obojkem. Měla její fotku...