Perleťová záře
Na úplném konci ulice Šeříková byla stará paní Amélie u svého pojízdného vozíku a prodávala ty nejlahodnější sušenky. Stála tam každý den, nehledě na počasí a roční dobu. Zdálo se, že odjakživa nechyběla ani jeden jediný den nebo si na to nikdo nevzpomínal. Neměla v nabídce nic jiného než jen sušenky. Na první pohled vypadaly celkem obyčejně, jako ty běžné kulaté sušenky s kousky čokolády, které se prodávaly v supermarketu. Každé ráno od osmi hodin se jejich teplá a hebká vůně rozvoněla po celém sousedství. Byly bezkonkurenční a chutnaly božsky. Jejich chuť byla jako šťastné dětství, svátky, dlouhé víkendy a hezké okamžiky v rodinném kruhu. Ty sušenky prostě chutnaly všem, byly levné a pokaždé byly ještě teplé. Chodily na ně lidi z Šeříkové ulice i ze...
Sedm vran
Starý Maurice si poposedl a bystrým pohledem se zadíval hluboko pod sebe. Bylo poklidné úterý a vzduch se téměř nehnul. Slunce pražilo, ale Maurice byl naštěstí ve stínu stromu, a tak žár ani moc necítil. Čeho se ovšem nemohl zbavit, byl otravný vřískot vrabčáků – vřískot, který by někteří nejspíš nazvali písní, ale Maurice ne. Ten zvuk nenáviděl do morku kostí. Stébla trávy, která Maurice pozoroval, se téměř nehnula; nevál ani slabý vánek. Ale Maurice dál a dál čekal, až se u křoví pohne. Byl si jistý, že právě tam mají myši vstup do svých tunelů, a byl odhodlán s nimi skoncovat. Mohl tam tak sedět možná už půl hodiny. Staré kosti ho bolely, ale snažil se to ignorovat a moc se nehýbat, aby on neupoutal pozornost někoho dalšího. Černé oči se mu občas zaleskly,...
Snehová prikrývka
Vyrozprávam ti príbeh svojho zrodenia, ale aj svojho konca. Kedy som na začiatku rozdával radosť všetkým naokolo a následnej ju aj zmaril svojim odchodom. To všetko len za jeden deň, no nie mojou chybou. Predstav si zimu, ktorá nie je tak silná, aby zahalila celú krajinu do snehovej pokrývky, no ani tak slabá, aby stromy nezhodili svoje listy. Predstav si zimu, pri ktorej ľudia chodia v teplých vetrovkách, ale nemajú skrehnuté prsty ani červený nos. Presne do takejto zimy som sa narodil. Bolo to veľmi nečakaná, pretože nikto nečakal jemný snehový poprašok a rekordne nízku teplotu. Nikto nečakal, že počas noci premení Matka príroda jemné mrholenie a biele chumáčiky padajúceho snehu. Presne v tomto momente počal môj zrod. Sypal som sa v týchto malých chumáčikoch na...
Prokletí
„Proč myslíte, že se o tento dům nikdo nestará?“ zeptala se Eleanor, když s partou procházeli kolem starého domu s vymlácenými okny a zpustošenou zahradou, který stál v jejich rodném městě od nepaměti. „Nemám tucha,“ odpověděl Samuel, „ale je ho škoda. Ve své době to musel být nádherný dům.“ „A co se ho pokusit opravit, když se k tomu nikdo jiný nemá?“ napadlo Olivera. Kdyby tento nápad nevznikl, náš příběh by vůbec neexistoval. Domluvili se na nejbližší sobotu, to budou mít všichni čas. Když den D nastal, nezastavil je ani prudký déšť, který neustával již po několik hodin. Plán byl takový, že se zatím jen po domě porozhlédnou, zjistí situaci a příště se do něj vrátí i s potřebným vybavením. Stáli v kapucích na příjezdové cestě. Jako by se rozmýšleli, zda činí...
Odpolední šlofík
A kdo by neznal únavu! Všichni, do jednoho! V práci mám ráda klid po obědě. Pacienti si naplní bříška, spokojeně si na chvíli lehnou. A najednou na oddělení zavládne příjemné ticho. Když je teplo, okna jsou otevřená a zvenku do pokojů pacientů doléhá píseň ptáků. Švitoří, hádají se o kdejakou žížalu či broučka. A pak, po dobrém odpoledním šlofíku, jsou pacienti připraveni na své milované blízké, na návštěvy. I já si někdy dopřeji odpolední šlofík. Ovšem ty následky nejsou tak kouzelné. Opravdu často se mi stane, že když si po náročné službě užívám den volno a dovolím šlofíku, aby mě ovládl, ztratím se. Většinou u knihy na gauči. A když se vzbudím, jsem ztracená, úplně! Nevím, co je za den, proč spím, zda jsem po noční, nebo na noční mám jít, nevím, kde jsem....
Hladný hrnec
To, že malú Barunku zaujímajú detektívky, vedel každý. Nikto však nevedel, že sa do týchto príbehov plných záhad zamiluje až tak, že všetko v jej okolí jej ich bude pripomínať. Pani Šestákovej, susede z druhého poschodia, sa stratila krhlička na chodbe? Určite za to mohol zlý zlodej, ktorý vďaka nej chce vypestovať lepšie kvety! Alebo niekomu zmizli topánky spred bytu na rohožke? Topánkový gang znovu udrel a terorizuje jej bytovku! Pritom za tým bola skôr ľudská zábudlivosť, pretože pani Šestáková krhličku odložila v kúpeľni a topánky si rodinka Závadských schovala dovnútra. V očiach Barunky to avšak boli prípady, ktoré si žiadali riadne prešetrenie. Až keď zakročila jej večne usmievavá mamička, pani Kohútiková, Barunka nechala svoju kariéru budúceho súkromného...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
