Obláčkový průšvih
Obloha potemněla a vítr nadzvedl listí rostoucí v malebné zahradě. Byla krásně udržovaná, opečovávaná s velkou láskou. Všechny růžové keře byly pečlivě zastřižené, záhonky čerstvě odtrhané od plevelů. V zahradě dominovala velká hrušeň. Že byla hodně stará se dalo poznat podle velmi silného kmene. V jeho korunách hnízdila jedna osamělá pěnkava. Neklidně přešlapovala ve svém hnízdě. Cítila až ve svých kostech, že se něco blíží. Cítila ve vzduchu zvláštní brnění, jako kdyby přicházela změna. Jen netušila, jestli se jedná o něco pozitivního nebo hrozivého. Oblaka začala tmavnout a těžknout. Pěnkava zatřepotala svými křídly, když na ni dopadly první velké těžké kapky. Déšť. Na ten byla zvyklá. Ale vylekalo ji, když jí velká kapka dopadla přímo na záda. Úplně z toho...
Večer plný červánků
Na břehu jezera, jehož vodní hladina plápolala odleskem oranžového červánku, se rozplétal příběh lásky, romantiky a magie, který měl proměnit dva osudy v jeden společný příběh. Sarah, mladá žena s jiskřivýma očima, které v sobě nesly zvědavost a smyslnost, měla v sobě vrozenou schopnost vnímat krásu kolem sebe. V den, kdy se jejich setkání odehrálo, si připravila místo na břehu jezera, které bylo doslova zasypáno květinami. Rozvěšené lampiony čekaly, až se setmí, aby zahalily tuto scenérii do tajemného světla. Na druhém konci břehu, nedaleko rozkvetlé sakury, se nacházel David. Mladý muž s tajemným úsměvem se procházel po břehu a naslouchal šepotu vody. V jeho rukou spočíval koš s piknikovým občerstvením a láhev se šumivým vínem. Jak se blížil k místu, kde...
Po lokty v bryndě
Byla to zpočátku klidná služba. Pacienti byli spokojení, nic zvláštního se nedělo. Rozdala jsem léky, infuze, další sestřičky zase rozdaly jídlo, prostě běžný den. Pak jsme si daly kávu. A tím náš klidný den skončil. Přišla bouřka z horka. Rychle jsme pozavíraly všechny okna. A najednou prásk! Vypnula se elektřina. Okamžitě naskočil agregát. Přístroje fungovaly, ovšem výtahy ne. Ty se zastavily a v nich! Můj lékař. Sám a opuštěný! Nezjistila jsem to hned, až později, kdy jsem si říkala, že je mimo oddělení nějak dlouho. Chudák, byl tam zaklíněný přes půl hodiny. Nakonec přijeli hasiči, služba, co obsluhuje výtahy a vše dobře dopadlo. Všichni jsme si oddychli. Lékaři jsem uvařila čaj, podala kousek čokolády. Jenže pak náhle gong. To snad není možné, co je tohle...
Večer plný červánků
Ve velkém městě nikdy nebyla taková tma, aby byla pořádně vidět obloha. Osvětlení města bylo vždy tak silné, že obyvatelé málokdy viděli noční oblohu. Aby mohli vidět hvězdy, krásný měsíc ba někdy i planetky, tak museli chodit do planetária, které bylo velmi drahé. Návštěvnost však mělo velkou a věděli moc dobře, co dělají. Jejich představení byla krásná, plná hvězd i dobrodružství, ale bylo to stále umělé a nebyl to ten zážitek, který byl správný. Pro malé děti to možná bylo dobré… ale to bylo tak vše. A v tom městě žila dívka jménem Lyra. Byla nesmírně zvědavá a byla v planetáriu každou chvíli… nicméně to jí nestačilo. Nechtěla sedět v křesle, v zatuchlém planetáriu a koukat na umělé hvězdy a souhvězdí. Ve městě však neměla nikdy šanci vidět hvězdy...
Chladný duch
Příběh, který jsem se Vám rozhodla vyprávět, se stal mně osobně. Je to asi pět let zpátky. Měla jsem čerstvě po škole a našla jsem si dobrou práci, ale musela jsem se kvůli ní stěhovat. Zprvu jsem se toho bála. Nevěděla jsem, zda mám dostatek peněz na to, abych si zařídila stěhování, natož si pořídit vlastní dům. Samozřejmě, že rodiče mi slíbili, že mi do nového začátku pomohou. Přesto jsem měla pocit, že finančně se to nemůže zvládnout. Po pár dní hledání svého prvního domu, jsem si už začínala hrát s myšlenkou, že budu muset práci odmítnout a najít si něco blíže. Když už jsem to chtěla vzdát, zahlédla jsem na obrazovce svého počítače inzerát na prodej domu. Podle obrázku vypadal prostorně. Pro jednu osobu až moc. Ale ta cena. Byl mnohem větší a levnější než...
Ztracený deník
Mílovými kroky rázoval spletitými chodbami sklepení, a pouštěl hrůzu. Lidé mu uhýbali z cesty, zděšení z možné konfrontace s rozbouřeným primusem zmijozelské koleje. Jeden havraspárský prvňáček se dokonce schoval ve výklenku hned za obří atrapou monstery deliciosy, aby náhodou nebyl hromosvodem pro hněv blonďatého aristokrata, jemuž se každý raději vyhnul, i když měl zrovna veselou náladu. Možná hlavně tehdy, když měl veselou náladu. Na nebi se přitom honily červánky; západ slunce měl nastat za pouhou půlhodinu, a tráva voněla večerní rosou. Studenti posedávali kolem jezera, a smáli se olbřímí olihni, kterak chapadly chňapala po létající zlatonce, jež vypustil do vzduchu Potter. „Potter!“ zamračeně a velmi rozzuřeně vyštěkl Draco Malfoy, který se zrovna dostal ke...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
