Staré časy
Bylo nebylo, v dobách tak dávných, že už to snad ani není pravda a nebo jak by řekly naše prabáby – za starých časů, žil za kouzelným lesem mladý čaroděj Arion. Žil v chaloupce po rodičích sám. Táta mu zemřel při pohraničních šarvátkách s obry, když byl ještě malý chlapec. Vychovávala ho maminka, ale byla už dlouho churavá a její léčitelské schopnosti nestačily. Arion tak osiřel. Než zemřela, stihla ho naučit rozličná kouzla i poznávat byliny a vařit odvary. Ale věděl, že potřebuje něco víc. A tak si jednoho dne sbalil hůlku, několik čarodějných spisů a maminčin medailonek a vyrazil do světa. Chtěl vidět všechny ty tvory, o kterých mu vyprávěla. Ochutnat kouzelné pokrmy, o kterých četl. Poznat další kouzelníky. Šel mnoho dní, společnost mu dělali jen lesní...
Sněženky
Sněženka je první kvítek, který vás zaujme v jarní zahradě. A o sněžence vám sepsala drabble slečna Enselis. -*- „Mami, ale mně se ještě nechce vstávat,“ ozvalo se jednoho chladného rána z trávníku. „Jen pěkně alou ven, už je čas,“ zazněla odpověď. V parku se na mnoha místech ještě držely zbytky sněhu, ale tam, kam sluneční paprsky dosahovaly nejvíce, se pomalu z trávy zvedaly drobné bílé hlavičky sněženek. „Proč musíme jaro oznamovat my? Proč to nemůže udělat třeba strejda Narcis?“ zakňoural hlásek u země. „Strejda Narcis?“ zasmála se největší sněženka, „Ten zimomřivec si počká, až po sněhu nebudou ani památky a slunce začne víc hřát. Rozhlásit všem, že nastává jaro, je od nepaměti naše práce. Tak šup z...
Petrklíč
Dalším kvítkem, který slečna Enselis zahlédla, je petrklíč. A opět vám jej popsala jak slovy, tak jej zachytila pomocí barev. -*- Sledovala plískanici za oknem a povzdychla si. Ta zima snad nikdy neskončí. Sáhla studenou rukou na vlažné topení a otočila kolečkem, aby přidala na teplotě. Přešla ke kuchyňské lince, aby postavila na čaj a zahřála se trochu i zevnitř. Mračila se na konvici, dokud nezačala vařit a pak si se stále zachmuřeným výrazem zalila čaj. Znovu přešla k oknu, jako by se za těch pár minut mohlo něco změnit. A přeci jenom. Mraky se na malý okamžik rozestoupily a sluneční paprsek ozářil květináč s petrklíči stojící na parapetu. Drobné kvítky zahýřily jasnými barvami. Usmála se. Jaro se přeci jenom...
Krokus
Slečna Enselis nakoukla klíčovou dírkou a spatřila nádherný krokus, o kterém nejen sepsala drabble, ale též jej nakreslila. -*- Studený vítr pomalu ustupuje čím dál teplejším paprskům jarního slunce. Po sněhu už téměř nejsou ani památky, jen na pár temných místech, kam sluneční záře nedosáhne, leží poslední hromádky chladné peřiny a i ta pozvolna taje. Sněženky i bledule kralují parkům i zahrádkám v celém okolí. Ale nejsou jediné. Zatímco bílí poslové jara udělali svou práci a ohlásili konec zimy, z hlíny se klubou jejich barevnější nástupci. Počkají ještě pár dnů, až slunce prohřeje hlínu o malinko víc a už se derou na svět. Žluté a fialové krokusy zvídavě vykukují z trávy a zahajují to pravé jaro plné...
Podvod
Z pera Enselis Ismenia. S úsměvem odcházela ze třídy a pobaveně sledovala zkroušené obličeje některých spolužáků. Měla v kapse další jedničku a ostatní s úšklebkem popichovala, jak se těší na další test. U některých to vyvolalo mírné zezelenání, zbylí se jen mračili a mumlali tiše nadávky. Najednou za sebou uslyšela tichý hlas spolužáka: „Viděl jsem tě předevčírem u kotelny.“ Ve tváři se jí na chvíli objevil strach, ale ovládla se: „No a?“ Chlapec pokračoval: „Vím, že si kupuješ výsledky testů, zahlédl jsem je v tvé tašce. To je podvod. Ale… Jsem ochotný si to nechat pro sebe, když se podělíš. Kývni, jestli souhlasíš.“...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
