Mlhavé zoufalství
Otevřu oči. Přivítá mě bolest hlavy a oranžová mlha. „Marku?“ Nic. Hlavně nepanikařit. Soustřeď se na realitu. Jak jen to bylo? Pět věcí, které vidím? Vidím jen tu zatracenou mlhu! Soustřeď se na dech. Nádech, výdech, nádech, výdech. Bude to dobrý. Musí. Podobné věci už si zažila stokrát. Denis na tom trval. Že prý se kdykoli může něco pokazit. Jenže Denis je v bezpečí, na centrále. Jsi tu jen ty. A Mark. „Marku!“ Nic. Slyšíš jen svůj přerývaný dech. Kolik ti vlastně zbývá vzduchu? Pět minut?! Jak dlouho jsi byla mimo?! Ne, nesmíš panikařit, musíš šetřit vzduchem. Musíš najít Marka. Musíš to zvládnout. Zatracená mlha. Zatracená touha dokázat Denisovi, že už jsem připravená. Říkal, že mám počkat. Že si mám projít ještě pár simulací....
Jednorožec
Kapky vytrvale narážely do všeho, co jim stálo v cestě. Poskakovaly po listí a snažily se hustým porostem proklouznout i na to poslední relativně suché místo pod stromem. Aurora a Jack se vzájemně ohřívali. Bylo léto a déšť byl svým způsobem vítanou změnou. Oba už měli plné zuby pálícího slunce a prachu cest, který se se škodolibou radostí mísil s jejich potem. Mrholení by jim ale bohatě stačilo. Takhle bude všude hnusné, mazlavé bláto. Navíc se citelně ochladilo, zvedal se vítr a Aurora věděla, že i dnes by se Jack rád vyhnul rozdělávání ohně. Noc bude zajímavá. Aurora sledovala Jackův zarputilý výraz. Nebyl nadšený a, jak ho znala, bral si déšť osobně. Nedivila by se, kdyby v něm viděl další poleno, které se jim snažila Grenden hodit pod nohy. Jako kdyby...
Poslední závěť
Kdybych v mládí závěť psala Své sny bych ti odkázala Krásu, slávu, zlata haldy Ať netrpíš nikdy hlady Ať se zdaří, na co sáhneš‘ Dokonalost nechť dosáhneš Mladá nejsem, zlata nemám Odpovědi stále hledám Můj život však nebyl prázdný Díky tomu, co teď zazní: Žij svůj život s moudrostí Od věcí se oprosti Svoji mysl obrň klidem Čas a lásku věnuj lidem V přítomnosti snaž se být Naplno svůj život žít Zdaleka ne všechny cíle Budou hodny tvojí píle Hledej to, co duši hladí A tvé hodnoty nezradí Neodsuzuj, ale suď Sama sobě věrnou buď Zlato nemám, mám jen rady A proto ti dneska tady Naplněná, sytá dní Píšu závěť...
Zelený smaragd
Cesta byla úmorná. Tričko se světluškami už měla úplně promočené a ani rytmické dunění Mlhavého zoufalství od Jednorožců jí moc nepomáhalo. Vlekla se, krok za krokem, do strmého kopce. Slunce pálilo. Slibovali jí, že v tom nebude sama, že půjdou společně. Ale nakonec se každý na něco vymluvil. Jack tvrdil, že hlásí déšť, Mark měl okresní kolo recitační soutěže a Auri se prostě nemohla nezúčastnit sousedského binga. Zrádci. Konečně jednou se odhodlala vystoupit ze své komfortní zóny. Poslechnout všechny ty moudré knihy, s jejich recepty na produktivitu a šťastný život. Změnit prostředí, vyrazit ven. Zkusit něco nového. Vytáhnout ten starý ošoupaný notýsek, do kterého kdysi psala. Najít inspiraci a klid. Tvořit. Zatím se jí tvořily jen propocené skvrny v podpaží,...
Devatenácté okénko: Advent
Středeční okénko se otevírá a přináší nám hravou básničku z pera Marylin Cuthbert. Jaký je advent očima dětí? Vzpomeňte si… * Zažít advent jako dítě všechno krásné okouzlí tě plamínky adventních svíček zrůžovění dětských líček když se sněhuláci rodí a děti se sněhem brodí Zažít advent jako dítě na Štědrý den vstávat hbitě radovat se z dávky štěstí a vzpomínat na náměstí na betlém a na jesličky vůni smrků i jedličky Zažít advent jako dítě představovat si barvitě co se pod stromečkem skrývá a jak velká radost bývá to když zasedneme spolu k štědrovečernímu stolu...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
