Devatenácté okénko: Advent

Středeční okénko se otevírá a přináší nám hravou básničku z pera Marylin Cuthbert. Jaký je advent očima dětí? Vzpomeňte si… * Zažít advent jako dítě všechno krásné okouzlí tě plamínky adventních svíček zrůžovění dětských líček když se sněhuláci rodí a děti se sněhem brodí Zažít advent jako dítě na Štědrý den vstávat hbitě radovat se z dávky štěstí a vzpomínat na náměstí na betlém a na jesličky vůni smrků i jedličky Zažít advent jako dítě představovat si barvitě co se pod stromečkem skrývá a jak velká radost bývá to když zasedneme spolu k štědrovečernímu stolu...

Anička

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi bok po boku sídlila Samota, Strach a Nenávist. Každý z nich obýval část domu a každá část domu byla plně přizpůsoben svému majiteli. A dole, ve sklepě byla zavřená Naděje. Oni Naději nenáviděli, hatila jejich plány a pletla se tam, kam neměla. A tak Naděje zůstala zavřena v malém a těsném sklepě, ale moc jí to nevadilo. V naději očekávala to, co se stane. Jak by také mohla jinak? *** „A stejnak, barbínky jsou lepší než autíčka!“ Anička si dupla. Tady mohla. Poblíž nebyl žádný dospělý. Žádný z těch, co mají sklon člověka napomnat a přitom dělat to samé. „Ne, ne a ne! Autíčka sou lepší. Barbínky jsou na nic. Mají kolečka? Ne. Můžeš...