Alcielle Alcine Elenie

Stíny se líně přesouvaly do svých skrýší, kam byly pozvolna zahnány prvními paprsky vycházejícího slunce. Mlha, rozprostírající se nad řekou, se pomalu ztrácela. Vítr jemně rozezníval mladičké listí v korunách stromů.

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen
tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi ...