Ve Sklepení

Stíny se líně přesouvaly do svých skrýší, kam byly pozvolna zahnány prvními paprsky vycházejícího slunce. Mlha, rozprostírající se nad řekou, se pomalu ztrácela. Vítr jemně rozezníval mladičké listí v korunách stromů.

Za dveře a ještě dál…

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen
tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi …