Louka bělásků

Slečna Blackwood nás zásobila krom písněmi i několika básněmi trochu smutného vyznění. To jim však neubírá na kráse. -*- Tam na louce bělásků, tam krásně je. Avšak dnes tam na lásku dívka umíraje. Neslyší už říčky hukot, jenom žal ji naplnil. Ani malých brouků bzukot, ona chopíce se zbylých sil Volá někam do dály na milého svého, aby jí prý postavili památník na něho. A na její lásku smutnou, plnou strasti žití, a jeho sladkých řečí plnou, nechce už zde býti. A tak zemřela dívenka. Na lásku umřela. Pláče pro ni les i studánka Co však dělat...

Autor : dne 06/17/2021 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů