V barvách rudé stuhy

Slečna Čáryfuková si pro čtenáře připravila další básničku, jejíž zakončení je doopravdy nečekané. -*- V barvách stuh blankytných na větvích stromů se třpytí. Vánice, sníh a dětský smích, občasné vlčí vytí, když sjíždí kopce na saních. To ještě nebylo nic, sotva rozmrzaly stuhy. A mezi dvěma víc, nebyl ani jeden, ani druhý. Jen zázrak tichý v lůně snil kéž by svůj život naplnil. V barvách bílé stuhy, stáhla zima své ostruhy a sotva se to narodilo, všude krásně bílo bylo. Kvetlo v celé ohradě, jak v oslavách na hradě. Pentle bíle po kraji příběh jeho rozhrají. Bylo malé, bylo bílé, kudrnaté, roztomilé. Dva růžky na trkání, čtvero kopyt na běhání a ty uši, oči, nos? Ty ti sluší, jen je nos! Růžolící mašle jabloní smotávaly se v drobné jako...